Kristovo vzkříšení, skok, který je spojen s Jeho zmrtvýchvstáním má pro lidský život naději, která je mnohem širší než horizont lidského života...
Letos byla u otevřeného Boží hrobu jako první žena jižanského vzhledu a i když měla pestrou květovanou sukni, nebyla to tentokrát Máří Magdalena, kdo spatřil zmrtvýchvstalého Krista jako první, ale úplně jiná osoba.
„Čaroději!“ vydechla tato žena, když Kristus vyšel z hrobu, odhodiv ze sebe turínské plátno, do něhož byl zamotán jako motýlí housenka do své kukly.
„Nedotýkej se mě! Ještě nejsem u Otce!“ zvolal Kristus jako každý rok a pak, rozhlížeje se kolem sebe, dodal, „neviděla jsi tady ještě někoho?
Myslím toho lotra, co byl po mé pravici, nebo levici, už ani nevím, protože to bylo v mém minulém životě.
Řekl jsem mu, že bude v království mého Otce. Měl by taky vstát z mrtvých.“
Ale ona žena nikoho takového neviděla.
„Vidím jen tebe, Čaroději!“ odpověděla.
„Nevadí, určitě někde bude. Člověk se nemůže ztratit, a už vůbec ne ten, kterého jsem spasil,“ řekl Kristus a pokračoval, „tak a je to. Ode dneška už není sebevražda nejtěžším hříchem. Můžeš se klidně vrhnout ze skály dolů, jestli věříš, že jsem vstal z mrtvých, že jsem to skutečně já, Kristus, alias Čaroděj.“
„Mám se vrhnout ze skály dolů, Čaroději!?“ vyděsila se kupodivu žena jižanského vzhledu.
Kristus se usmál: „Nechceš se vrhnout se skály dolů? Tak se můžeš otočit hlavou k epicentru jaderného výbuchu. Konec konců to vyjde nastejno. Když nechceš skočit ze skály, tak stačí, když nepoběžíš jako šílená do nejbližšího krytu, který je stejně nefunkční, protože premiérem Česka není Churchill, ale úplně někdo jiný a otočíš se hlavou přímo k epicentru jaderného výbuchu. A to si piš, že Putin to na nás pošle, protože Rusko je jako já, totiž Kristus národů.
Jako by svět neměl smysl bez mé existence, tak nemá ani svět smysl bez Ruska.
Nemusíš skákat ze skály, stačíš, když nepoběžíš do krytu a tak mě budeš následovat.“
Žena jižanského vzhledu oněměla děsem, jako by před sebou neměla skutečného Krista, alias Čaroděje, ale čerta, který se jen za Krista, alias Čaroděje, převlékl a teď, vystoupivší z hrobu, je Kristovi k nerozeznání podobný, což by vysvětlovalo i to, proč Kristus, tedy ve skutečnosti převlečený čert, nechce, aby se jej žena, dotkla, měla by totiž ruku umazanou od pekelných sazí a celý podvod by vyšel okamžitě najevo.
Žena jižanského vzhledu byla tak vyděšena slovy Krista, že jen vykřikla: „Tak blbě jednoduché to přece být nemůže!“
Ale Kristus se za ta, poněkud rouhavá, slova na ženu nehněval.
Pokojně a klidně řekl: „Takto blbě jednoduché to je. Proč vymýšlet něco složitého? Přišel jsem na svět, obětoval jsem se, zvítězil nad smrtí, vstal ze svého hrobu. To je přece docela jednoduché k pochopení. Moje oběť usmířila Otce a ten už se na člověka nehněvá. Zrušil svůj trest smrti nad člověkem s tím, že si vynahradil toliko jednu jedinou podmínku.
Totiž tu, že žít věčně bude pouze ten, kdo ve mně, Jeho Syna, uvěří, jinak nemá nárok.
To je taky docela jednoduché.
A jak jinak chceš potvrdit svoji víru, že jsem vstal z mrtvých než tak, že teď, když jsem zvítězil nad smrtí, skočíš ze skály?
Ano, moje milá!
Svoji víru ve mně nepotvrdíš tak, že budeš chodit do kostela. Do kostela může chodit každý, to pranic nebolí. Svou víru ve mně můžeš potvrdit toliko tak, že mne budeš následovat.
Já jsem se nechal ukřižovat, ty skoč ze skály!
Zvítězil jsem přece nad smrtí, věříš v to, tedy se ti nemůže nic stát, ať už skočíš ze skály, nebo nebudeš utíkat do krytu.
Opakuji ti: ,Smrt není, protože jsem právě nad ní zvítězil!'
Ne křtem, ne chozením do kostela, ale jedině skokem ze skály osvědčíš nejlépe svoji víru ve mne. Mnozí si myslí, že jsou povoláni k tomu, aby žili věčně v království mého Otce.
Ale pravím ti, že jen ten, kdo dokáže skoncovat se svým pozemským životem zde, jen ten bude žít věčně v království mého Otce.
Ano, takto blbě jednoduché to je a aby to bylo ještě jednodušší, máš svobodu volby.
Skočit a žít věčně, neskočit a nežít věčně, protože se nedokážeš vzdát pozemského života a následovat mě do nebeského království, kde mám pro tebe připravený poklad.
Tak co?“
A slova Kristova byla natolik přesvědčivá (neboť to byla zároveň i slova Čarodějova, takže zněla tak, jako by to byla báseň od Jarka Nohavici), že se žena jižanského vzhledu skutečně rozběhla k nejbližší skále, aby z ní skočila. Volný pád netrval více než několik sekund a když přišel náraz, žena procitla ze spánku, kterým je pozemský život, v náruči Krista.
„Čaroději!“ vzdychla blaženě.
„Neříkal jsem ti to? Smrt už není. Je jen život věčný," usmál se Kristus a klidně to ženě celé vysvětlil trochu podrobněji, „kvantová fyzika více méně uznává, že nic než energie nebo prázdno neexistuje, ale připouští, že zhmotňujeme naše přesvědčení. Budhismus tvrdí, že neexistuje nic, vše je sen/samsára a kdo to pochopí, může se posunout (zjednodušeně).
Nicméně, existují minimálně emoce, jako je láska, bolest, strach.
Přičemž zodpovědností bytostí je se chovat tak, aby těch špatných zážitků bylo co nejméně. Což je odlišné od jakéhosi nihilismu, kdy se umělci vyjadřují např. : ,Neměl ani ruce ani nohy. A břicho neměl, a záda neměl, a páteř neměl, ba ani žádné vnitřnosti neměl. Neměl prostě vůbec nic! Takže se neví, o kom je řeč.
Raději se už o něm nebudeme dál bavit.'
Ti, kdo žijí tuto svoji víru jsou stejně vydáni na pospas hmotnému světu a podléhají emocím. Jen zpochybňováním všeho dobrého se zaměřují bez ukotvení a nešťastní na vyvolávání emocí špatných a radují se z toho. Vždyť v království mého Otce, a tedy v i mém království přeci nic neexistuje, jen my sami, nemajíce ani ruce ani nohy, a břicho a záda taky nemajíce, nemajíce prostě vůbec nic, tak proč se snažit..…“
Žena jižanského vzhledu přivřela oči a ze rtů jí horoucně splynulo: „Čaroději!“
A všude kolem pulsovala Boží věčnost svým nehybným bytím a smrti již nebylo, neboť hnila místo Krista Čaroděje navěky v temném a smrdutém hrobě...
