Jestli za skandální lež ze Zpráviček na ČT, kdy byl Izrael obviněn z okupace Pásma Gazy, nebude někdo co nejpřísněji potrestán, tak opravdu přestanu platit koncesionářské poplatky, protože něco takového nemá prostě obdoby!
Moje známá mi právě před dvěma minutami popsala naprosto skandální událost, které sama, ovšemže bezmocně, přihlížela.
Řekla mi to doslova toto: „Měla jsem včera odpolední směnu, a tak mne nápadně teplý podzimní den, takový podzim je i v Jeruzalémě, teplý a zcela bez deště, vytáhl dopoledne ven.
Umínila jsem si, že si sednu v parku někde na lavičku a nastavím svou tvář pekelnému podzimnímu sluníčku a, mhouříc oči, budu si představovat, že jsem v nedělitelném Jeruzalémě, hlavním městě státu Izrael. Jenže podobnou touhu pocítilo nejspíš víc lidí, protože takřka všechny lavičky v parku byly obsazeny lidmi, kteří nastavovali svou tvář sluníčku a mhouřili oči a představovali si, že jsou v Jeruzalémě, hlavním městě státu Izrael.
Jediná, ještě aspoň z poloviny volná, lavička byla už jen u dětského hřiště, jehož součástí je i pískoviště, to mi připomínalo Negevskou poušť, na kterém si hrálo pár capartů. Sedla jsem si tedy na lavičku, pohodlně se opřela a nastavila tvář sluníčku, přimhouříc oči.
Představovala jsem si zcela plasticky a živě, že jsem v Jeruzalémě, jen kousek od české ambasády, když mne z mého snění vytrhl dětský hlas, který říkal něco tak strašného, až mi ztuhla krev v žilách.
,To je pásmo Gazy a já jsem Izrael a já ho okupuji!’ říkal ten dětský hlásek!
Zděšením jsem otevřela oči a spatřila jsem nějakého chlapečka, který si už i tak pro sebe zabral tři čtvrtiny pískoviště, jak ohrožuje lopatkou děti, které si stavěly bábovičky ve zbývajícím rohu.
,To je lež!
Lež jako babylónská věž!’ chtěla jsem vykřiknout, ale ten chlapeček mne předešel.
,To je pásmo Gazy, já ho okupuji a všechny bábovičky vám rozmlátím!’ vykřikl ten chlapeček a opravdu všechny ty bábovičky rozmlátil.
To už jsem nevydržela a obořila se na matku toho chlapce.
,Paní, hlídejte si svého syna, Pásmo Gazy, kterému vládne teroristická organizace Hamás, není okupováno Izraelem!’ požádala jsem ji slušně.
Maminka vzhlédla od mobilu a napomenula chlapce: ,Co to říkáš, Maxi?
Tady paní, říká, že Pásmo Gazy, kterému vládne teroristická organizace Hamás, není okupováno Izraelem!’
,Je, říkali to ve zprávičkách!’ odsekl chlapeček a jeho matka se do mě pustila, co si vymýšlím, že když to bylo v televizi, tak může Max rozmlátit ostatním dětem bábovičky.
Marně jsem se jí snažila vysvětlit, že to tak není, ještě jsem mohla být ráda, že mi nakonec nevyškrábala oči, za to, že jsem napomenula její dítě.
Ani nevíš, jak mi z toho bylo smutno. Celý den jsem měla zkažený, a to bylo tak pěkně, a v práci jsem vůbec nesplnila normu, pořád jsem na to musela myslet.“
To mi řekla známá a já ji na to řekl: „Skandální lež České televize, která se dětem snaží podprahově vnutit nepravdu, už nese své jedovaté plody.
Izrael sice boří v Gaze domy Palestinců, ale jen proto, aby odradil případně následovníky atentátníků, což se mu, pravda sice až tak zcela nedaří, ale je jen otázka času, kdy tak v Gaze zboří všechny domy a bude konečně svatý klid.
A to je všechno. Vůbec není pravda, že by Izrael pásmo Gazy nějak okupoval, nebavíme se přece o západním břehu Jordánu.
Doufám, že bude kvůli tomu ustavena co nejdříve poslanecká vyšetřovací komise a taky doufám, že před ní bude předvolán ředitel České televize, a vysvětlí tuto skandální lež. A když nevysvětlí, tak bude jednoduše odvolán, protože je nepřípustné, aby se vyvolával už u předškolních dětí dojem, že Izrael okupuje Pásmo Gazy!
To je prostě nepřípustné!“
To jsem řekl před pěti sekundami své známé a pořád na tom trvám, protože tady je možné jen jedno, omluva a uvedení věcí na pravou míru!
