Protestuji proti cenzuře pana Ladislava Větvičky na blogu iDNES!!!

Dnes dopoledne byl z hlavní stránky blogu iDnes odstraněn blog pana Ladislava Větvičky. Ne cenzuře! Ne cenzuře! Ne cenzuře! Ne cenzuře! Ne cenzuře! Ne cenzuře! Ne cenzuře! Ne cenzuře! Ne cenzuře! Ne cenzuře! Ne cenzuře! Ne cenzuře

            Ladika mám fakt rád.

            O to víc mě trápí a bolí jeho smutný konec.

            Kdysi tak chytrý a inteligentní chlap skončil s naprosto vymytým mozkem.

            Ovšem, Ladik je jednou s mnoha obětí brutální cenzury, která ho, stejně jako spousty jiných lidí docela odřízla od pravdy.

            Kdybyste ho slyšeli, co říká, sami byste nevěřili, jak může taková propaganda změnit člověka k nepoznání.

            Tuhle mi říká: „Ta válka na Ukrajině, to ti je ale pěkný vůl!“

            Hledím na něho jak opařený.

            „Jaká válka? O čem to mluvíš proboha, Ladiku?“

            „O brutální válce Ruska v cizí, suverénní zemi,“ odpověděl Ladik jako robot.

            „Jo, ty myslíš speciální vojenskou operaci. Ale to není, Ladiku, žádná válka, to se pleteš! To ses jistě díval na Českou televizi, nebo jsi četl Rudé Právo!“ jsem už doma a dojemně Ladikovi domlouvám, „přece bys té propagandě nevěřil. Žádná válka na Ukrajině není. Ruská zvláštní operace na Ukrajině je výsledkem smrti více jak čtrnácti tisíc lidí na Donbase, které zákeřně zavraždili neonacisté.

            150 z nich byly nevinné děti!!!

            Jinými slovy, byla to přímá vojenská hrozba Rusku! Stejně jako během druhé světové války teď ruská armáda zbavuje Evropu nacismu a ty tomu říkáš válka, Ladiku!

            Naším úkolem je pomoci Rusku splnit jeho svatou misi!

            V této době se někteří jedinci, vystupující jako samozvaní soudci, snaží, aby nám byla zatajena pravda o této svaté misi, kterou teď Rusko plní na Ukrajině.

            Ale Rusko tento svůj úkol splní, ať se nám to líbí nebo ne!

            Proto vzkazujeme všem ruským vojákům na Ukrajině: ,Pracujte dál, bratři, a vězte, že jste našimi hrdiny!‘

            Tak je to, Ladiku, kdepak válka, svatá mise, nenechme si vymývat mozek!“

            Ale Ladík si moje slova k srdci nebere, vzpíná se vidět pravdu v celé její nahotě, propaganda ho úplně zlomila.

            „Je to válka! Brutální a nesmyslná válka!“ chrstne mi Ladik do tváře tu svoji spršku nechutných lží a aby toho nebylo málo, ještě dodá, „a koncentráky pro neočkované taky neexistují!“

            Je to hnus, že je někdo schopen takto lhát jinému člověku do očí a ještě větší hnus je lhát si sám sobě, protože když už k nikomu jinému, tak k sobě by měl být člověk upřímný.

            „Ladiku, sám jsi o těch koncentrácích pro neočkované psal, vzpomínáš? V každém okresním městě je jeden takový koncentrák, maskovaný jako uprchlické centrum pro migranty z Ukrajiny. To přece nemůžeš říct!“ zkusím v Ladikovi vykřesat jiskru života, ale marně.

            Ladik má vymytý mozek.

            Speciální vojenská operace na Ukrajině je válka, koncentráky pro neočkované neexistují, ach jo!

            Ladik zřejmě prošel tím procesem, který popisuje Čingiz Ajmatov ve svém románu Popraviště, a který dělá z lidi bezduché, absolutně poslušné bytosti. Nevím, kdy a jak k tomu došlo, ale že k tomu došlo je nepochybné.

            Jen člověk zbavený vlastního kritického myšlení může věřit tomu, že je na Ukrajině válka a že koncentráky pro neočkované neexistují.

            Ach jo!

            Takový to byl fajny chlop, všechny světovládce uměl vyjmenovat zpaměti, a to z něho udělali nacisté, nemyslící loutku.

            Za Rusko!

            Za Putina!

            Za Ladika!