Papež František I. není Ďábel, ale křesťan
Své dnešní vyprávění, či, mnohem přesněji, blábolení, začnu popisem stolu, u kterého sedím.
Takže stůl, u kterého sedím, je ten docela nejobyčejnější stůl, jaký si lze představit.
Ano, jsem pevně přesvědčen, že ani člověk s největší fantazií na celém světě (kdo to asi je?) by si nedokázal, i kdyby frčel na kdoví čem, představit obyčejnější stůl než je ten, u kterého sedím.
Tento stůl má desku, obyčejnou, vůbec ničím výjimečnou (a existuje přece spousta výjimečných desek stolů) a čtyři nohy.
To, že má tento stůl čtyři nohy, je velmi důležité, je to, takříkajíc klíčový fakt, rozhodující skutečnost, abych tak řekl, do jisté míry i corpus delicti.
Nepřestávejte číst dál, hned vám to vysvětlím, hned pochopíte, proč je tak strašně důležité, že stůl, u kterého sedím, má čtyři nohy.
Sedím tedy, hned zrána, u stolu, ostatně, proč bych u něj neseděl, když nemám nic jiného na práci?
Sedím u něj a tu mne najednou napadne spočítat jeho nohy.
Samozřejmě výsledek toho musí být předem jasný, a proto se něco takového může zdát zcela zbytečným.
Řekněte sami, proč počítat nohy stolu, u něhož sedíte, když je předem jasné, že tento stůl bude mít nohy čtyři?
Vidíte, a přece tomuto iracionálnímu nutkání, ač jinak člověk poměrně silné vůle a zdravého rozumu (zeptejte se, koho chcete), neodolám.
Sehnu se tedy pod stůl a začnu nahlas počítat: „Jedna, dvě, tři, čtyři!“
Spočítám nohy, zase se napřímím.
Zdá se, že se nic neděje, že tento, tak prostý, doslova holý fakt, tato názorná manifestace obyčejnosti a normálnosti (slova obyčejný a normální jsou přeci takřka synonyma!) na mne nijak zvlášť nezapůsobila.
Ale neuplynou ani dvě sekundy a já, docela překvapeně, zvolám: „Ten stůl má čtyři nohy, to jsem z toho ale papež!“
A sotva to zvolám, je ze mě opravdu papež, biskup římský, nástupce, knížete apoštolů, primas italský, arcibiskup a metropolita římské církevní provincie, suverén státu Vatikán, ale taky nositel nejvyšší soudní a učitelské pravomoci ve věcech víry a mravů v katolické církvi, a ovšem taky v neposlední řadě, nebo možná především sluha sluhů božích.
O tom, že jsem papež, nemůže být nejmenší mýlky, protože mám všechny papežské symboly
Jméno „Ježíš II.“.
Pálium, které symbolizuje utrpení Krista.
Prsten, na kterém svatý Petr chytá do sítě ryby, ergo lidské duše.
Erb, je na něm sáček čaje.
Tiáru, která mi sedne jako ulitá.
Mitru, která mi sedne taky jako ulitá.
Oděv, nádherně bílý, symbolizuje, jak jinak taky, světlo světa, kterým je Kristus, tento oděv má třicet tři knoflíků, a tomu odpovídající počet knoflíkových dírek.
Heslo: „Ženatý (s církví), ale šťastný!“
A nejen to, protože to všechno jsou jen samozřejmě vnější, víceméně toliko hmotné symboly mého papežství, vždyť stejně tak dobře by mohl být symbolem papežství třeba koneckonců i použitý hajzlpapír (vždyť na toaletě taky mnohdy trpíme!).
Ale já mám ještě vedle toho všeho smetí i papežské myšlenky!
Ano, mám myšlenky, které může mít jen papež, respektive, které papež musí mít, aby byl tím, čím je, totiž papežem.
Tak například sedím u stolu a v tom mne napadne myšlenka, o níž nemůže být nejmenších pochyb, že by snad nebyla papežská: „Zájmy uprchlíků jsou důležitější než národní bezpečnost!“
Někdo by snad byl z této myšlenky docela paf, někoho by tato myšlenka nejspíše docela paralyzovala, přinutila s otevřenou hubou nevěřícně lapat po dechu.
Ale ne tak mě, papeže.
Nelapám po dechu, nejsem z této své papežské myšlenky paf, ale naopak ji důsledně rozvíjím v duchu Písma svatého, v němž nám byla zjevena pravda.
„Zájmy uprchlíků jsou důležitější než národní bezpečnost,“ zopakuji svou tezi a směle pokračuji dál, „pro křesťana, pro toho, kdo věří v Ježíše Krista, Pána Našeho, je totiž pojem národní bezpečnost pojmem zcela nicotným, protože čím je to tato národní bezpečnost ve srovnání s naší vírou?
Není snad pro nás, křesťany, jediným garantem naší bezpečnosti Náš Pán, Ježíš Kristus, jehož jsme ovečkami, a on naším Pastýřem?
A není snad Církev nad všechny státy, není snad Náš Pán, Ježíš Kristus, popřením všech národů a států, protože musí nutně stát nad nimi, protože žádný národ a žádný stát nemůže být víc než On, Náš Pán?
Bylo přece řečeno: ,Co je císařovo, císaři, co je božího, bohu!?
A my jsme přeci boží lid. Naší vlastí není národní stát, žádný kus země, jakkoliv snad svaté, není jí nějaký kontinent, ba není jí ani tento svět. Naší skutečnou a jedinou vlastí, vlastí věčnou, je boží království, ve kterém pro nás Náš Pán, Ježíš Kristus uchystal poklad!
Pro nás, křesťany, národní bezpečnost nic neznamená a ani nic znamenat nemůže, protože nad námi nebdí žádný stát, nad námi nebdí nikdo jiný než Náš Pán, Ježíš Kristus!
Skutečný křesťan nemůže volat po národní bezpečnosti, protože toto volání je nepochopením Kristovy oběti, spásy, kterou nám Kristus svým obětováním přinesl.
Kdo zemře pro Krista, jako Kristus zemřel pro něj, ten bude věčně živ, takový je karmický zákon, zákon zachování energie, zákon akce a reakce.
Kdo volá po národní bezpečnosti, ten nebude živ věčně, neboť strach o pozemský život, nicotný a pomíjivý, nedovolí mu zcela odevzdat se do Kristovy náruče, v níž je zbloudilá ovečka nesena zpátky do ovčince Pána Našeho.
Proto jsou zájmy uprchlíků víc než národní bezpečnost, protože tyto zájmy jsou i nejvyšším zájmem nás křesťanů, to jest zájmem na životě věčném, na životě v božím království.
Proč by nám jinak náš Pán přikazoval, abychom milovali své nepřátele, již nás zahubí než jen proto, abychom pochopili, že naše spása je spásou metafyzickou, to jest popřením a odhozením všeho pozemského?
Co je tento svět a tento život pro nás křesťany, kteří vidíme dál, kteří vidíme za smrt, kteří uvažujeme v dimenzi věčné blaženosti a nikoliv v dimenzi pomíjivosti, jež je typická pro všechno pozemské?
Není snad druhý příchod Pána Našeho, Ježíše Krista, Spasitele, spojen s koncem tohoto světa?
Tak proč se tohoto konce světa tak bojíme, proč se z něj neradujeme, proč vykřikujeme něco o národní bezpečnosti?
Copak může někoho nějaká národní bezpečnosti ochránit před koncem světa, copak může nějaká národní bezpečnost zabránit druhému příchodu Pána Našeho, Ježíše Krista, Spasitele?
Jak naivní jsou ti, kteří se dovolávají národní bezpečnosti!
Jak hloupí, zbabělí a pokrytečtí jsou ti, kteří mají strach zemřít pro Krista, ač o sobě tvrdí, že jsou křesťané!
Jen si vzpomeňme na božího služebníka Joba, jak byl odměněn za svou neochvějnou víru novou rodinou!
Čím víc uprchlíků, tím lépe, neboť s nimi přichází i Kristus, zkoušeje naši víru, zkoušeje, zda se skutečně, věříce v něj, kráčejíce po hladině tohoto světa, ničeho nebojíme, zda nepochybujeme o tom, že On je božím synem, alfou i omegou, naším Spasitelem!“
No jo, přemýšlet jako papež je hezké, ale pak si vzpomenu na prognózu, která říká, že poslední papež odejde sám, a po něm nastoupí Ďábel, protože církev byla už od začátku babylónskou nevěstkou.
„Pak v něco věřte, když nemůžete věřit už ani vlastním myšlenkám! Hrom do toho!“ praštím pěstí do stolu naštvaně tak, až z milého stolu nezůstane kámen na kameni.
Karel Trčálek
L. Jakl, kovaný politický pracovník Institutu Václava Klause by rád suspendoval novináře
Ano, pan Jakl má pravdu. Nepohodlné novináře je třeba suspendovat. Třeba kalašnikovem, jak to navrhoval Miloš Zeman, protože za svobodu he třeba bojovat, jak za ní bojuje pan Jakl v duchu revolučního marxismu...
Karel Trčálek
Proč někteří lidé nenávidějí R. Fica natolik, až jim vadí, že se modlím za jeho uzdravení?
Modlíme se všichni za uzdravení pana Fica, a přesto se najdou mezi námi lidé, kteří jsou schopni nás kvůli tomu nenávidět...
Karel Trčálek
Atentát na Fica je plodem nenávisti, kterou rozsévají zaprodanecká liberální média
Nebylo dne, aby ve slovenských zaprodaneckých médiích někdo nevyzýval k násilnému svržení vlády a nastolení progresivistické diktatury. A to je výsledek!!!
Karel Trčálek
Co mi dalo tzv. Hornerovo opáčko z dějin Ukrajiny
Dalo mi toho hodně. Sice jsem všechno to, co je v něm napsané, už mnohokrát někde četl, nebo někde slyšel, ale osobité podání jeho autora z něj dělá opravdu o svěží a půvabné dílko
Karel Trčálek
Okamžik pravdy pana Vlastimila Podrackého, spisovatele a publicisty v jednom
Na tento okamžik pravdy čekáme my. Potřebujeme pravdu od pana Podrackého, abychom věděli, jak to vlastně na Ukrajině je...
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Novotný je na vyhazov z ODS. Výroky o Slováčkové překročil hranici, řekl Benda
Starosta Řeporyjí Pavel Novotný překročil hranice, které by se překračovat neměly, kritizoval v...
Bakterie z vody letos zabíjí častěji, zemřelo už 23 lidí. Řada nákaz uniká
Premium Kromě jiných infekcí se v Česku letos více šíří i smrtelnější legionářská nemoc, která se...
Slovensko k tragédii směřovalo dlouho, tímhle prohráli všichni, míní expert
Premium Bývalý slovenský novinář a bezpečnostní expert Milan Žitný je přesvědčen, že k tragické události,...
V Kladně hořel sklad olejů a autodílů, škoda je čtyřicet milionů korun
V kladenské ulici Železničářů ve čtvrtek hořela průmyslová hala se skladem olejů a autodílů. U...
Soud v Haagu začal řešit Gazu. Genocida dosáhla strašlivé úrovně, zaznělo
Genocida, kterou Izrael páchá v Pásmu Gazy, dosáhla strašlivé úrovně, prohlásil zástupce...
Prodej bytu 2+1 79 m2
Resslova, Plzeň - Jižní Předměstí
4 350 000 Kč
- Počet článků 2969
- Celková karma 24,29
- Průměrná čtenost 861x