Institut Václava Klause je nejen politická nezisková organizace, ale i pařeništěm, kde pod taktovkou Václava Klause kvasí zárodky naší příští svobody, za kterou prof. Klaus neúnavně bojuje a to zejména generováním svých myšlének
Po světě běhá nemálo lidi, kteří jsou pevně vnitřně přesvědčeni, že jsou největší géniové, jaké kdy lidstvo mělo.
Ale jedině prof. Václav Klaus si to myslí o sobě zcela oprávněně a jeho ikonický knírek mu dává plně za pravdu.
„Jsem génius,“ mudruje zase prof. Václav Klaus, když sedí doma u stolu, a čeká na večeři, „no, dobře, ale kdo ještě génius?
Nevidím nikoho, kdo by byl taky génius.
Dobře, třeba maršál Koněv. Pomohl mi osvobodit Prahu, ale génius to, marná sláva, nebyl.
Nebo Milton Friedman. Ano, byl to můj velmi talentovaný žák, ale génius to taky není!
A tak bych mohl pokračovat dál, nikdo není takový génius jako já!
Všichni lidé pořád bezmezně věří v sílu naší mého génia, což je víra, kterou – při evidentní genialitě mého ducha, rovněž sdílím.
Šéfredaktor německého konzervativního časopisu CATO, můj velký obdivovatel, Inge Langner použil pro nadpis svého nedávného úvodníku apel z Lukášova evangelia: ,Nebojte se!‘
Ano, nebojme se říkat, že jsem génius!“
Sotva to prof. Václav Klaus dořekl, dostal takovou pumelici válečkem na nudle, že se mu jeho knírek z toho div neztopořil.
„Prosím tě, nemůžeš být zticha aspoň u večeře, kdo to má pořád poslouchat celý život!“ obořila se na našeho génia paní Livia.
A od té doby je prof. Václav Klaus hezky zticha, nová totalita ho brutálně umlčela!
