Sociální experimenty, které provádí česká vláda na obyčejných občanech České republiky, hraničí už ze zločiny proti lidskosti. Míň svým občanům pomáhá snad už jen vláda Senegalu!
Bída a hlad, nouze a šílená drahota mne dohnala až do ulice Politických vězňů. Jako smyslů zbavený vtrhl jsem na zasedání ÚV KSČM, protože ti lidé, skuteční andělé, co tam seděli, byli moje, a nejen moje, poslední naděje.
„Jsou to obyčejní lidé, kteří musí neustále poslouchat o potřebě utahovat si opasky, jen aby se náhodou nemusely nějakým způsobem omezit ekonomické elity.
Vy jste komunisté, dělejte s tím proboha něco!
Nepřihlížejte nečinně, jak domácí i zahraniční korporace, všichni ti všiví miliardáři i v současné situaci vydělávají astronomické částky!
Počet rodin, které si již nemohou dovolit některé nezbytné zboží či služby roste, jediný, kdo tomu může zabránit jste už jen vy, soudružky a soudruzi!“ zoufale jsem spínal ruce před osazenstvem ÚV KSČM a prosil je o pomoc, orodoval u nich za všechny lidské bytosti, které Fialova vláda vehnala do náruče té nejodpornější bídy, zatímco Ukrajinci si u nás jezdí v luxusních autech.
A zdálo se, že moje zoufalá slova jsou zde opravdu vyslyšena.
Soudružka předsedkyně, která z roztomilého poslaneckého diblíka dozrála do charismatické vůdkyně všeho českého proletariátu, družstevního rolnictva, jakožto i pracující inteligence, mě zlehka chytla za ruce a po vzoru Panenky Marie, utěšitelky všech katolíků, mne ujistila, že nynější zlé časy se již brzy skončí.
„S řadou mých kolegů z různých politických frakcí z Evropského parlamentu jsem se ve středu 6. července v rámci plenárního zasedání ve Štrasburku zúčastnila iniciativy požadující zastavení růstu životních nákladů. Požadavky iniciativy se neliší od těch, které jsme vznesli na naší demonstraci v Praze 18. června. Žádáme především skutečné navýšení platů a důchodů, boj se spekulací a regulaci cen energií, potravin a dalšího nezbytného zboží. Vyjádřili jsme tak solidaritu s demonstranty proti zvyšujícím se životním nákladům po celé Evropě.
Hezké řeči od nejvyšších představitelů nás neuspokojí. Prázdné sliby nás nenasytí a v zimě nás neohřejí. Zároveň nás ani neumlčí. V boji za důstojný život a konkrétní kroky proti rostoucím cenám budeme pokračovat na úrovni evropské i domácí!“ informovala mne soudružka předsedkyně a příjemným hlasem pokračovala, „tento náš boj přinesl již první konkrétní úspěchy. A to především na Slovácku. Osm tamních obcí, připojených na dubňanskou elektrárnu, trvá na snížení ceny elektrického proudu.
V souvislosti s hnutím rolníků proti daňovým exekucím a daňovému šroubu vůbec, rozvinulo se mohutné hnutí všech občanů připojených na dubňanskou elektrárnu za snížení ceny proudu a nájemného z elektroměrů. Občané obcí Mutěnic, Mistřína, Ratíškovic, Karlína, Svatobořic, Dubňan a Poddvorova se jednomyslně shodli na společném požadavku snížení ceny proudu z Kč 3,10 na Kč 2,00 za svícení a Kč 1 za motor, snížení paušálu z 10 Kč na 6 Kč, snížení nájemného elektroměru pro světlo z Kč 3,50 na Kč 2 a pro motor ze 7 Kč na Kč 3,50.
V uvedených obcích byly tyto požadavky projednány na veřejných schůzích občanů a v některých o nich jednala obecní zastupitelstva s naprostým souhlasem. Podle ujednání dostavili se zástupci a zvolené deputace z uvedených obcí do elektrárny v Dubňanech, kde tamní správě předložili své požadavky.
Zástupci obcí předložili správě elektrárny lhůtu, do které musí učinit rozhodnutí o zlevnění elektrického proudu. V případě, že by správa elektrárny nechtěla cenu proudu snížit, bylo jí předáno prohlášení, že bude v uvedených obcích zahájena v odběru proudu stávka.
Akce uvedených obcí musí být příkladem a výzvou všem ostatním obcím, ať jsou připojeny na jakoukoliv elektrárnu. Na moravském Slovácku jsou elektrárny oslavanské, podnik miliónový, který vydělal na odběratelích ohromné sumy peněz a jejichž ceny proudu jsou rovněž vysoké a velmi vysoké.
Všude jednejte o těchto oprávněných požadavcích!
Všude do boje proti drahotě!
Všichni za příkladem uvedených obcí!
Ostatně přímo v Dubňanech se 20. srpna, v předvečer výročí potlačení kontrarevoluce, koná protivládní akce.
Když takto boj proti drahotě fungoval před devadesáti lety, jak o tom píše Rudé právo ze dne 07.01. 1933, musí to takto fungovat i dnes.
Co myslíte?“
„Ano, určitě to musí takto fungovat, když o tom psalo Rudé právo dne 07.01. 1933!
Komunisté vždy šli s lidem. To bych chtěl vidět ty elektrárny, které teď nesníží cenu elektrického proudu, když se proti jejich zlodějně postaví jednotná lidová fronta!
S KSČM jako vedoucí silou společnosti se už drahoty nebojím!
Jen ať si teď zkusí životní náklady růst!“ zvolal jsem, načež všichni přítomní povstali a začali zpívat Internacionálu, aby pak přísahali věrnost Rusku a smrt fašistům.
I já jsem zpíval, i já jsem přísahal věrnost Rusku a smrt fašistům.
A proč bych nepřísahal?
Dobře to řekla soudružka předsedkyně!
Prázdné sliby nás nenasytí a v zimě neohřejí, každý nemá prachovou peřinu a žít, žít se musí, pro světlé zítřky a šťastnou budoucnost!
