Leninova smrt a genocida Slovanů

Před sto lety nás dočasně opustil Vladimir Iljič Lenin. Ale marxismus-leninismus žije dál v našich srdcích. I díky tomu dobře víme, kdo páchá genocidu Slovanů!!!

            Lenin, dej mu pánbůh věčnou slávu, měl svoje mouchy, to se musí přiznat.

            Ale celkově vzato to nebyl špatný člověk a navíc se zasadil o zlepšení životních podmínek ruského proletariátu.

            A to je co říct!

            To, že umře, se dalo čekat.

            A když pak skutečně umřel, nebylo nikoho, kdo by nebyl smutný.

            Smutný byl Fjodor Alexejevič Gete, lékař, který Lenina léčil.

            „Nu, což naplat, dělali jsme, co se dalo. Ale, když Vladimir Iljič zfialověl, věděl jsem i já, že je zle. Nemohl dýchat, to někdy tak na člověka přijde a pak je konec, povzdychl Fjodor Alexejevič, když oznámil Mariji Iljičovně, Leninově sestře, že Lenin už není mezi živými, „už víte, co teď bude s dačou? Je to pěkný dům. Vzdušný, světlý a navíc na pěkném místě.“

            „Naděžda už má kupce,“ odpověděla Marija Iljičovna a spěšně dodala, „daču si koupí soudruh Trockij.“

            „Tak, tak, soudruh Trockij je taky dobrý člověk,“ přikývl  Fjodor Alexejevič a pokračoval, „dobrý člověk a hlavně vzorný pacient, taky ho léčím. Tuhle jsem mu předepsal ricinový olej a představte si, že ho skutečně užíval!

            To soudruh Stalin by mě s ricinovým olejem poslal k šípku!

            Přimhouřil by lišácky oči a řekl by: ,Ricinový olej? Vy mě chcete otrávit, pane profesore!‘

            Ale Lev Davidovič ho polykal až do poslední kapky

            Dača bude v dobrých rukou.“

            „Tak tak, v dobrých rukou,“ přikývla Marija Iljičovna a zeptala se, „budete Voloďu pitvat hned?“

            „Ano, hned, hezky začerstva, tak je to nejlepší,“ přikývl Fjodor Alexejevič a usmál se, „uděláme to v koupelně, nebude vám to vadit?“

            „Kdepak, aspoň se to pak líp umyje, než kdyby to bylo v pokoji pro hosty,“ řekla Marija Iljičovna.

            „Taky si myslím,“ řekl Fjodor Alexejevič a dodal, „no tak, jdeme na to, ať to máme za sebou. Byl to veliký člověk, veliký a hodný!“

            Marija Iljičovna se chvíli dívala na dveře koupelny, do které lékař vešel a pak šla nasypat ptáčkům do krmítka slunečnici, jak ji Lenin o to prosil, aby na to po jeho smrti nezapomněla, sypat v zimě ptáčkům slunečnici, ať už bude kdekoliv.