Konzervativci, aspoň ti čeští, jsou známí a proslavení svým sebeukájením, ve kterém si jim nemůže nikdo rovnat. Roman Joch tak učinil v sobotní příloze Lidových novin, kde dal opět volný průchod všemu, co se v něm nahromadilo
Ne, Roman Joch není moudrý a skvělý muž.
Roman Joch je nejmoudřejší a nejskvělejší muž na celém světě.
Jak se to, proboha, mohlo stát?
Stalo se to docela jednoduše.
Roman Joch je konzervativec a proto je nejmoudřejším a nejskvělějším mužem a jako takový hned ví, co je špatné a dobré, stejně jako bůh. Ano, stejně jako bůh i Roman Joch může soudit, co je dobré a špatné a nedá mu to, celkem vzato, vůbec žádnou práci.
Dobré je to, co označí za dobré on, no a špatné je to všechno ostatní. Dobré lidi od špatných tak rozlišíme velmi snadno. Dobří jsou ti, kteří s Romanem Jochem souhlasí a špatní, hloupí, nebo dokonce pošetilí jsou ti, které tak označí Roman Joch, protože s nimi nesouhlasí zase on, náš Roman Joch.
A vezměte jed na to, že tento chlap se nikdy nezmýlí!
A tak sedí ve svém Občanském institutu, sedí tam od rána do večera, sedí tam celé dny a rozhoduje o tom, co je dobré a špatné, rozhoduje o tom, až mu z toho narostla lehce rezavá, vskutku ježíšovská bradka. Je to tak, všechny podstatné, protože konzervativní, myšlenky, jsou opatrovány v Občanském institutu Romana Jocha, skutečné baště konzervatismu, kde vítají hosty skutečně konzervativním chlebem a skutečně konzervativní solí.
Tak tuhle Roman Joch odsoudil, respektive doslova rozcupoval, Johna Lennona za jeho písničku Imagine. Stalo se tak na stránkách sobotní přílohy Lidových novin v článku s úderným názvem „Válka není to nejhorší zlo“.
„Představte si,“ zpívá ten lempl a psychopat Lennon a drze pokračuje ve svém manifestu, nejdestruktivnějším za poslední dva tisíce let od narození Krista, „že žádné země nejsou, není pro co zabíjet, ani umírat a taky žádné náboženství. Představte si, všichni lidé žijí život v míru!“
No, a právě tato představa, vůbec ne zdravě konzervativní, se plným právem nepozdává Romanu Jochovi, jenž ji obratem bystře odsuzuje, aby přitom odhalil to Zlo, které je v těchto, zdánlivě nevinných slovech obsaženo: „Skutečný mír coby klid spravedlivého řádu nejčastěji dosáhneme po vítězné spravedlivé válce. Nemá-li být však podle Lennona nic, pro co zabíjet a umírat, není potom nic, pro co žít. Ve skutečnosti jsou však věci, pro které stojí za to žít, a tudíž i umírat a zabíjet, např. vlastní země (jež by podle Lennona neměla vůbec existovat), naši přátelé, naši spoluobčané a přátelé, a především svoboda.
Pro ni, svobodu, stojí za to zabíjet a umírat. Válka je sice zlo, ano, ale není nejhorším zlem; mnohem větším zlem je dobrovolně rezignovat na svobodu bez boje a stát se otroky.“
To píše Roman Joch, nejvyšší pozemský soudce a každý, kdo má jen trochu dovzdělaný mozek, s ním musí bezvýhradně souhlasit.
Nějaký naivní křesťanský šťoura, ohánějící se pořád dokola láskou, by mohl samozřejmě namítnout, že bylo řečeno: „Nezabiješ!“
Ano, bylo řečeno, že nezabiješ, bylo to řečeno jako první bod božího Desatera, jehož dodržováním se tak rádi chvástají právě křesťané, ale já se ptám, a ptám se plným právem: „Co je bůh, který je právě láskou, proti Romanu Jochovi?“
Bůh je proti Romanu Jochovi vůbec nic, ne bůh, ale Roman Joch rozhoduje o tom, že zabíjet je správné, ba dokonce nutné, a co řekne Roman Joch, to platí!
Ostatně s tím slavným „Nezabiješ“, kterým se tak ohání křesťané a jejich vlasatý guru (za což ho Roman Joch právem spolu s Lennonem odsuzuje) se to má všelijak.
Každý rozumný člověk ví, že se toto „Nezabiješ“ vztahuje pouze na vlastní soukmenovce, to jest na skutečné bližní, kdežto všechny ostatní, tedy cizí, je nejen povoleno, ale Romanem Jochem i přikázáno zabíjet právě pro všechno to, co vyjmenovává Roman Joch.
Ono první přikázání, má-li být konzervativní, tedy po správnosti musí znít: „Zabiješ!“
A v tom je, jak správně dále ve svém článku poukazuje, Roman Joch, největší zlo pacifismu.
Totiž, že takovéto pacifistické apely mohou svést ty, kteří jsou mírní, nechtějí ubližovat druhým a chtějí toliko žít. Ti, když tomuto ježíšovsko-lennovskému pokušení a svádění k životu v míru a lásce podlehnou, tak dávají prostor těm, kdo velmi rádi zabíjejí právě takové nevinné lidi a nevadí jim přitom ani umřít!
Toho si byl, v souladu s Romanem Jochem, vědom třeba i Hitler.
Aby uchránil svůj milovaný národ před zhoubným židovským vlivem, aby zachoval všechny tradiční hodnoty, postavil se proti Židům, kteří německý národ, a tedy i německé rodiny, jeho přátele a především svobodu, ohrožovali liberální demokracii. Jelikož Hitler bojoval za všechno to, za co se má podle Romana Jocha bojovat, to jest za svoji zemi, za své německé spoluobčany, byl mnohem nutně menší zlem, než jakým zlem byl Lennon se svou odrhovačkou Imagine, nebo ani nebyl zlem, protože bojoval přece za to, co je podle Romana Jocha dobré a spravedlivé.
Nebo islamisté!
Copak i ti nezabíjejí nevěrce pro to, co je Romanu Jochovi, svaté?
Pro svoji vlast, pro svoje rodiny, pro boha?
Pro boha především, protože člověk přece není jen kusem hmoty, a proto musí bojovat a zabíjet pro pravdu, dobro a krásu, stvořenou k obrazu božímu!
Proto je třeba islamisty obdivovat, protože oni se se zbraní ruce postavili zlu, které ve své písni opěvuje Lennon a na jehož zhoubnost poukazuje Roman Joch, názorový pobratim s islamisty je více než zřejmá, vždyť i Roman Joch, i islamisté vyznávají tytéž konzervativní hodnoty.
„No jo, ale kolik lidí zabil sám Roman Joch?
Totiž je-li zabíjení správné, pak každý, kdo nezabíjí, se dopouští toho nejtěžšího hříchu, neboť dnešní svět si pořád nemůžeme představit takový, jak si jej představuje Roman Joch.
A není-li evidentně svět takový, jak si jej Roman Joch představuje, je pak Roman Joch povinen zabíjet všechny ty, kteří brání tomu, aby svět vypadal tak, jak si jej on, jediný spravedlivý představuje, protože jinak se sám zpronevěří svému morálnímu krédu, stane se stejným pacifistou jako Lennon nebo Tolstoj, nebo, nedej bože, Gándhí!
Ano, sám se nabízí logický závěr, že je-li tento svět stále špatný, existuje-li v něm zlo pacifismu a jiné podobné liberální neřády, je to především vina samotného Romana Jocha, protože nikoho nezabil pro všechny ty věci, pro které, dle jeho vlastní slov, stojí zabíjet.
Ano, proč Roman Joch ještě nikoho nezabil, když zabíjení je nejen dobré, ale i nutné?
V kolika spravedlivých válkách Roman Joch bojoval, šel na zteč, kryl palbou intenzivní ústup svých konzervativních spolubojovníků?
Ano, proč Roman Joch vlastně ještě žije? Proč už dávno nepoložil svůj život za to, co je mu svaté, proč už se dávno neobětoval pro nastolení spravedlivého, to jest konzervativního řádu, tak jako se pro jeho spásu obětoval ten, který hlásal zlo pacifismu, tedy Ježíš Kristus!
Jestli on nám ten Románek Joch nebude jen nějaký zbabělý vykuk!
Hlásá, že je nutné zabíjet a umírat pro správnou věc, ale on sám nikoho nezabil, ani neumřel pro správnou věc. Místo toho, aby bojoval ve spravedlivých válkách, hubil nepřátele, je zalezlý ve svém Občanském institutu a žvaní o tom, že je třeba zabíjet a umírat, ale když přijde na věc, skutek utek!
Ale má nakonec přece jen pravdu, tento přivandrovalec ze Slovenska, který nepohrdl penězi od Sorose, když říká, že nejhorší zlo není válka.
Ano, nejhorší zlo není válka, nejhorší zlem jsou právě takoví zbabělí žvanilové, kteří ve skutečnosti nikdy nikoho nezabili, kteří jsou posraní strachy a jen žvaní o tom, jak je správné zabíjet, správné jen potud, pokud za ně zabíjí někdo jiný, v nějaké spravedlivé válce, která se jich, pokud možno, vůbec osobně netýká!
Fuj, takovým zbabělcům naplivat do ksichtu!“ mohl by se samozřejmě někdo podivit nad tím, že Roman Joch dosud nejenže nikoho nezabil, ale ani sám nezemřel, např. za vlastní zemi, své spoluobčany a přátele, za vlastní rodinu a především za svobodu.
Protože za ni, za svobodu, stojí zabíjet a umírat, a to platí i pro Romana Jocha a pro něho, jako konzervativce především (a pro Alexandra Tomského samozřejmě taky) a pokud to nečiní, činí sám Zlo.
Mark David Chapman rukavici hozenou konzervativcům psychopatem Lennonem se ctí zvedl.
Obávám se, že Roman Joch se hodí akorát tak na zvedání psích výkalů...
