Kdo smí učit děti? Zeptejte se Boha!

Nejpropíranější učitelskou kauzou posledních dnů lidstva je děsivý případ češtinářky Bednářové. Ta v hodině smrti slohu vysvětlovala osmákům válku na Ukrajině poněkud svérázným způsobem. Její výklad si žáci nahráli a zveřejnili 

            To, že je učitel zvláštní druh občana, kterému neprojde totéž co jiným, tak všichni nějak tušíme. Píše o tom kdekdo, např. Herman Ungar ve Třídě, Anton Pavlovič Čechov v Člověku ve futrále, Dezső Kosztolányi ve Zlatém drakovi, nebo, abychom nechodili příliš daleko, Veronika Valíková v Češtinářkách.

            No, dobře, to je fajn, to je dobře, že to víme, ale kde se berou samotní učitelé, to znamená, lidé, kteří učí, že Herman Ungar napsal Třídu, kdežto Anton Pavlovič Čechov Člověka ve futrálu, nikoliv naopak?

            Ptal jsem se na to kdekoho, ale každý jen krčil rameny: „Jo, to nevíme, pane, odkud se berou všichni ti učitelé, co vysedávají ve sborovnách a pijí kafe.“

            Až pak mi kdosi poradil: „Zeptejte se Boha, ten to bude určitě vědět!“

            Že mne to nenapadlo hned!

            „Bože, odkud se berou všichni ti lidé, kteří smějí učit, jako třeba ta paní učitelka, co ji vyhodili ze školy, kvůli tomu, že říkala pravdu o Donbasu a Ukrajině, totiž, že je to tam samý žid, nacista a banderovec?“ zeptal jsem se Boha.

            „Jo taky nesouhlasím s tím, co říkala ta ženská na hodině slohu. Taky jsem toho názoru, že agresivní válka do civilizované komunikace mezi národy, nakolik jsou ovšem Rusové civilizovaní, nepatří.

            Ale to je tak všechno, co s tím můžu dělat, protože dávám lidem svobodnou vůli, oni sami se musejí rozhodnout, zda budou vraždit či nikoliv, já je pak až za to budu soudit.

            Ale ty ses ptal, kde se berou učitelé, tedy lidé, kteří učí, že jo,“ pravil bůh.

            „Jo,“ neodpověděl jsem ani trochu celou větu.

            „No jo, to ti můžu říct hned na místě. Můžu ti říct, že slušný člověk nemůže být učitelem, ani knězem, to znamená, že nemůžu povolat k učitelskému povolání slušné lidi, ti učit nesmějí, bylo by to proti božím zákonům,“ pravil bůh.

            „To je ale blbé,“ odpověděl jsem bohu.

            „Ano, je to hodně blbé. Ale je to tak, já jsem tvůj Bůh!“ pravil Bůh.

            Ano, je to blbé, hodně blbé.

            Ale není snad blbost jedním ze základních pilířů demokracie a není svoboda slova především svobodou blbosti?

            Takže už jen zbývá, aby někdo předstoupil před národ a prohlásil: „Z hlediska vyššího principu mravního není vražda na tyranu zločinem!“

            A blbosti, jež se vyučuje ve školách, k níž jsou děti vedeny od první třídy, bude učiněno zadost, kde je Bůh, tam je vraždění tyranů dovoleno!

 

Nominujte autora do ankety Bloger roku

Autor: Karel Trčálek | pátek 29.4.2022 18:55 | karma článku: 18,53 | přečteno: 372x