Letos opět v tradičním termínu startuje anketa o toho nejoblíbenějšího blogera roku 2021! Vyhrát můžu i já
Jsou soutěže, které mě vzrušují víc, než je zdrávo.
Jednou z nich je i soutěž Bloger roku.
“Ti skuteční, opravdoví blogeři jsou úplně jinde než na iDnes, haha!” smějí se každého rána řezničtí tovaryši, když ve stoje snídají ovesnou kaši, aby si jejich žaludek na chvíli odpočinul od čerstvého masa.
Rozumějte, nemám nic proti ovesné kaši na snídani, a proto se směji taky!
Samozřejmě, že ti skuteční a opravdoví blogeři jsou úplně někde jinde, haha!
Ale přesto mě Bloger roku vzrušuje víc, než je zdrávo, a tak každý rok dělám všechno proto, abych zvítězil, pokud možno čestným způsobem, respektive nejčestnějším možným způsobem.
Letos to vypadá velmi nadějně.
Ještě jsem se ani pořádně nedopustil něčeho nečestného a už jsem slyšel následující rozhovor mezi dvěma pradlenami.
“Letos musí vyhrát Trčálek!” řekla pradlena, která mechanickými monotónními pohyby prala košile
“Ano, letos musí vyhrát Trčálek,” přikývla druhá pradlena, která taky prala košile.
“Já jsem Trčálek!” vyskočil jsem z pod starých necek, pod nimiž jsem byl skrčený.
“Ale, to nám jen něco zdá,” řekla pradlena, která prala košile.
“Ano, to se nám jen něco zdá,” řekla druhá pradlena, která taky prala košile.
“Vida, zdám se jim! To znamená, že budou pro mne hlasovat! Blogera roku mám v kapse!” pomyslel jsem si spokojeně a vyšel ven ze dvora na ulici.
Neudělám ani dva kroky a do koho vám divže nevrazím!?
Do Větvičky!
Taková blbá náhoda, valí před sebou obrovské zrnko písku, čouhá mu zpoza něj jen hlava.
Tak tak jsem stihl přejít na druhou stranu ulice a schovat se na poslední chvíli do prázdného výkladu bývalého zelinářství, po kterém zůstal ve výloze jen vylepený obrovský Havlův plakát, za nímž mě naštěstí nebylo vidět.
Takový jsem já hrdina, vidím písek a už se běžím schovat!
To budu pěkný bloger roku, jen co se za kravský nehet much vejde, hehe!
