Jak uliční výbor iFčil na svém mimořádném zasedání svatořečil pana učitele

Mimořádné, již čtvrté letošní zasedání uličního výboru iFčil, se tentokrát opět uskutečnilo v Rožnově. Svolal ho tam opět jeho aktivní člen Martin Iron a na programu bylo svatořečení pana učitele...

            Smrákalo se.

Světlo kvapem roztávalo, kdežto příkrov tmy každou sekundu sílil.

            Varlovi Chrčálkovi v jeho tiché čajovně to bylo ovšem jedno.

            „Den, nebo noc, co na tom záleží? Existuje-li Bůh, pak žijeme věčně, protože i my jsme tímto Bohem, a všechno, co je Bohem je i věčné, a neexistuje-li Bůh, pak neexistujeme ani my!“ zdůvodňoval Varel Chrčálek svoji lhostejnost k tomu, zda je den či noc.

            Ale soumrak, který se právě odehrával, byl přesto důležitý.

            Za soumraku mělo se skončit další zasedání uličního výboru.

            A taky se skončilo, protože do čajovny vešel Martin Iron a bez zbytečného otálení přisedl k Varlovi Chrčálkovi, napil se žíznivě magoráku z jeho kýblu, načež mezi nimi proběhl následující rozhovor.

             VAREL: Tak co, svatořečili jste toho Fialu?

            IRON: Ano, svatořečili. Bylo to moc pěkné, protože jednomyslné. V každé domácnosti teď mají ikonu Fialy, u které hoří svíčka. Myslím tím samozřejmě domácnosti uvědomělých občanů.

            VAREL: Jsou snad pořád i neuvědomělí občané?

            IRON: Inu, jsou i neuvědomělí občané. Není jich mnoho, asi tři čtvrtiny národa, ale jsou. Ale i oni budou brzy obráceni. Trpělivým přesvědčováním a každodenní drobnou udavačskou prací. Naposled se nám takto podařilo přesvědčit pana Pokorného. I u něj doma teď hoří svíčka u obrázku svatého Fialy.

            VAREL: Na Pokorného nasrat, to je jenom komunální satirik! My potřebujeme, aby uvěřil i Velký Podučitel! Když uvěří Velký Podučitel, uvěří i ti ostatní!

            IRON: Děláme, co můžeme, aby i Velký Podučitel uvěřil. Kolikrát jsme ho srazili už na kolena, aby se stal pokorným, aby přijal víru, ale on se vždy zvedl. Přísahám, že jsme na něj zkoušeli všechno, i zázraky jsme na něho zkoušeli, ale na něj nic neplatí!

            Ukázali jsme mu například levnou nuttelu a řekli mu, že ta nuttela je levná, protože jsme se modlili ke svatému Fialovi a proto zázračně zlevnila.

            Ale on se nám jen vysmál

            VAREL: „Do prdele práce! Každý jiný, komu bys  ukázal levnou nuttelu, by uvěřil. Začal by vzývat svatého Fialu, ale na něho to neplatí!

            IRON: On, Velký Podučitel, je učiněný Ďábel! Tak je to, Varle! Je to Ďábel! Já mám na Zlo čich! I češtinářka byla Zlo. Ale tu se nám podařilo obrátit, stačilo ji říct, že největší Básník je náš agent, že nám podepsal spolupráci a ona uvěřila, protože kdyby neuvěřila, tak by to znamenalo, že největší Básník je zbabělec a udavač.

Ale Velký Podučitel nikdy neuvěří!

Jediné řešení je postavit ho na hranici z hodně suchého dříví, nejlépe smrkového nebo rovnou cedrového!

Martin Iron myslel svůj návrh skutečně vážně, ale Varel Chrčálek učinil odmítavé gesto, načež se rozhovor změnil ve Varlův monolog.

Ne, to by byla ta největší chyba, kdybychom Velkého Podučitele dali na hranici,“ pravil Varel Chrčálek a zamyšleně pokračoval, „Velký Podučitel je vskutku Ďábel, o tom žádná. Chodí po světě a háže nám svoje čertovské vidle do naší snahy učinit národ šťastným tím, že ho budeme klamat a že mu budeme lhát, že ho zkrátka a dobře zotročíme, protože největším neštěstím pro člověka je jeho svoboda.

Za levnou nuttelu, a věř tomu, lidé prodají i samotného Krista, který jim nabízí jenom suchý chleba, byť v neomezeném množství. Když lidem vsugerujeme, že nuttela, kterou si každý den mažou na suchý chleba, je skutečně levná, tak je učiníme šťastnými. A proto potřebujeme svatého Fialu, aby činil zázraky, aby měnil předraženou nuttelu v levnou.

,Hleďte, včera stála ještě dvakrát tolik! Svatý Fiala učinil zázrak, dnes si můžete koupit dvakrát tolik nutelly jako včera,‘ stačí nám potom říct a budeme mít lidi hezky v hrsti.

A že to nebude pravda, ale bude to lež?

Tím líp pro nás! Protože my nepotřebujeme, aby lidi věřili pravdě, ale aby věřili lži. Ten, kdo věří lži, věří jí desetkrát víc, než kdyby věřil pravdě, to je známá věc.

My nabízíme lidem štěstí, ale aby byli lidé šťastní, musí být otroci.

Jenže co dělá Velký Podučitel?

Velký Podučitel pokouší lidi, když jim s levnou nuttelou podstrkuje i tu svoji svobodu!

Proto je Ďábel.  Protože svádí lidi, když jim říká, že nuttela bude skutečně levná teprve tehdy, až budou svobodní.

Jenže darovat lidem svobodu znamená nechat je napospas vlastnímu svědomí. Jenže to je pro ně nesnesitelné, a proto lidé touží po autoritě. Podmanit si svědomí nám umožňují tři síly a to zázrak, tajemství a autorita, to neříkám nic nového.

Proto jsme svatořečili Fialu, abychom to všechno měli a udělali lidi šťastné, protože podvolené.

Proto jsme jim vsugerovali, že nuttela, kterou si mažou na chleba, je levná. A protože je ta nuttela levná, pochopí lidé sami, jak je dobré a blahodárné, když se nám podřídí a budou uctívat svatého Fialu. Ale my nejsme zase tak hloupí, abychom lidem jen všechno zakazovali.

Ne, v tom nespočívá skutečná vláda nad lidmi, že se jim všechno zakáže.

Skutečná vláda nad lidmi spočívá v tom, že jim dovolíme i hřešit. A za to, že jim dovolíme hřích, se nechají zotročit dvakrát tak radostněji. Ano dovolíme jim hřích, který bude spočívat v tom, že nemusí tak docela věřit tomu, že nuttela je ve skutečnosti levná.

Dovolíme jim tak trochu nevěřit, a o to pevněji je budeme mít ve své moci. Dovolíme jim, aby se nemuseli dívat jen na Českou televizi, dovolíme jim, aby mohli čerpat informace i odjinud, z nezávislých a alternativních zdrojů, jenže tyto informace jim budeme rovněž podsouvat my.

A oni těmto informacím s radostí uvěří, protože je zbaví tísně a strašlivého utrpení, které jim přináší zdánlivě svobodné rozhodování, protože budou věřit, že to je ta pravda, že to je to tajemství, které před nimi skrýváme!

To znamená, že chceme-li porazit Ďábla, musíme jej porazit jeho vlastními zbraněmi, musíme být sami tím Ďáblem, i když jsme právě svatořečili Fialu. Nejsem proti tomu, abychom stavěli hranice, ale má-li někdo skončit na hranici, tak to musí být vždy nevinný člověk, a ne Ďábel.

A proto nemá smysl, abychom postavili na hranici Velkého Podučitele, i když neuvěřil ve svatého Fialu a pokouší lidi.

Naopak, musíme ho taky svatořečit, musíme ho svatořečit stejně, jako jsme svatořečili Fialu.

A v té chvíli, kdy Velkého Podučitele svatořečíme, učiníme ho zcela neškodným pro naši svatou věc.

A proto okamžitě svolej uliční výbor a svatořečte na něm Velkého Podučitele! Jednomyslně!“

Varel Chrčálek skončil svůj monolog a Martin Iron luskl prsty.

„Ty vole, to je přesně vono! To je ještě lepší PR než v Karviný! Už běžím! Jednomyslně!“ zvolal Martin Iron a vyběhl z čajovny do tmy, aby svolal uliční výbor k mimořádnému zasedání za účelem svatořečení Velkého Podučitele.

A Varel?

Tuto otázku necháváme raději nezodpovězenou...