Ač to zní poněkud paradoxně, v případě současné vlády jsou nejlepší ti její členové, kteří se řídí zásadou, kdo nic nedělá, ten nic nezničí, protože Fialova vláda už zničila skoro všechno...
Nu, nezbylo toho z naší kdysi krásné země mnoho, respektive nezbylo z ní takřka nic.
Kdysi hrdý a svobodný český národ, který v roce 1938 odvážně volil mír, byl zotročen k nepoznání. A aby toho nebylo málo, po letech hojnosti, kdy nám samy létaly pečené koblihy do huby, přišla do našich domovů a do našich střev strašlivá bída, nejen materiální, ale co hůř, i bída mravní, kdy fialová lež a nenávist vítězila na všech frontách nad pravdou a láskou.
Půlka našeho zotročeného národa mašírovala na pozice na Ukrajině, odkud se už nevrátila.
Sice padla na Ukrajině, ale aspoň neumrzla a nezemřela hladem, jako druhá půlka našeho národa, která zůstala doma a musela ještě navíc ke všemu v nové totalitě držet hubu.
Jen několika málo seniorům, navzdory tomu, že je fialový hnus okradl takřka o všechno, se podařilo v zavazadlovém prostoru jednoho letadla uprchnout do Dubaje a tam přežít fialové peklo.
A nejhůř ze všeho dopadli chovatelé králíků!
„Všechno nám kvůli Fialovi pochcípalo, český luštič i angoráci!“ zněl napříč sociálními sítěmi jejich srdceryvný nářek.
Ano, všechno nám pochcípalo, nejen králici!
Ti, kteří jedině mohli vyvést náš národ z bídy, kteří jej mohli znovu povznést z fialových sraček do nadoblačných výšin, ti, kteří byli skutečnou elitou, ti už taky nejsou.
Někteří padli na Ukrajině, jako Okamura, nebo Rajchl pro cizí zájmy, nahnáni jako dobytek do válečné mašinérie, některé zkosil hladomor, jako Konečnou nebo většinu Trikolory, jejíž poslední členové se musili uchýlit ke kanibalismu, někteří umrzli, jako starý Klaus ve svém Institutu, a někteří prostě jednoho dne beze stopy zmizeli jako Babiš, odvlečeni Rakušanem neznámo kam, a zůstaly tu po nich jen jejich osiřelé korporace.
Jako národ jsme už přestali existovat, na naše místo přišli migranti.
Bylo-li toto cílem Fialovy vlády v žoldu světových sionistů, pak byla Fialova vláda ve svém zkázonosném snažení bezesporu nad pomyšelní úspěšná. Ovšem až na ministryni Langšádlovou, která toho nezničila, ani co by se za nehet Aleny Schillerové vešlo.
Bůhví, co tam ta ženská celou dobu dělala, že nic nezničila…
