Už se nám to rozjelo, první je na řadě Hamáček. Co asi Rusáci vytáhnou na Babiše? Zemanova „úřednická“ vláda si může začít chystat svoje fidlátka
Když Hamáček přistál v Moskvě, na nic nečekal, vyběhl z vládního speciálu a upaloval rovnou do Kremlu, až mu za patama hořelo.
„Mám něco hodně důležitého! Musím mluvit přímo s Putinem!“ řekl Hamáček Nejedlému, který mu otevřel, když zaklepal na kremelskou bránu.
„Hned, hned vás k němu dovedu! Hned! Čechy máme tady rádi, jsou to naši přátelé. Pojďte prosím za mnou,“ řekl Nejedlý a skutečně dovedl Hamáčka k Putinovi.
Putinova komůrka byla skromná, připomínala spíš kajutu, nebo rovnou rakev. Kromě divanu potaženého voskovaným plátnem, stolu, dvou rozvrzaných židlí a nočníku v koutě, v něm nebylo už nic jiného.
Právě na nočník Putin ukázal, když mu Hamáček nabídl ten obchod: „Náramná věc takový nočník! Jinak bych musel v noci běžet až k Leninovu mauzeoleu, ale tak udělám jen krok z divanu a mám po starostech.“
Nešlo samozřejmě o nočník, to jen Putin odváděl pozornost, takže mu Hamáček musel připomenout, proč za ním přicestoval.
„Nezveřejníme důkazy o Vrběticích, když nám štandopede pošlete milión dávek Sputniku!“ řekl Hamáček, pokoušeje se o vyděračský tón, který u však, po pravdě řečeno, příliš nešel, ostatně to ani na vládě.
Putin se po těch slovech rozesmál.
„Vy jste se zbláznil, haha! Všichni jste se v Česku zbláznili, haha! Peroutka nikdy nenapsal, že Hitler je gentleman, haha!“ smál se Putin, ale pak se najednou přestal smát a na jeho tváři se rozprostřel zlověstný výraz.
„Milión dávek Sputniku, nebo se svět dozví pravdu o Vrbětících! praštil Hamáček rukou do stolu, ale tak nějak komicky, vůbec to nevyznělo hrozivě.
Putin se ušklíbl: „Vážený člověče, vůbec vám nerozumím. Milión dávek Sputniku? Sami máme málo! Ale i kdybychom vám jej dali, na co vám bude?
Už za pár týdnů začnou proudit do Česka milióny dávek západních vakcín, a vy chcete Sputnik. Jak říkám, vy jste se zbláznil!
Být českým prezidentem, nechám vás zavřít do blázince, do durdomu, jak se říká u nás!“
Putin hleděl vyzývavě na Hamáčka, ten ale udělal, bohužel, tu nejhloupější věc, co mohl.
„Sputnik! Milión dávek! V drobných bankovkách!“ zašeptal zoufale, chytaje Putina prosebně za ruce, „nebo zveřejníme důkazy o Vrběticích!“
Vyhrůžka však nezabrala, pokud to ovšem vůbec byla výhružka.
„Tak si to zveřejněte, co je nám do toho? Myslíte, že nám tím naženete strach? Nějakými Vrběticemi? Sami budete litovat, že jste do toho strkali nos!“ pronesl Putin docela klidně, ale pak, docela zničehonic, přiblížil svoji tvář k tváři Hamáčka tak, že ten cítil jeho dech ruského lidu, „víte, kdo ubil sekerou lichvářku a její sestru Jelizavetu?
Já, já to byl a vy na mě s Vrběticemi!“
Hamačkovi ztuhla při těch slovech krev v žilách, milión dávek Sputniku bylo v čudu, tohle opravdu nečekal, že se mu Putin neposere z nějakých Vrbětic!
