Všechno zdražuje. Lidem se vede hůř a hůř. Zelené bláznovství EU nám nepřinese nic než jen velké soužení. A proč vlastně?
Ještě před několika lety jsme měli všechno, po čem jsme toužili. Žili jsme v hojnosti a jezdili na dovolenou do Chorvatska auty, kterých měl každý člověk doma třeba i pět. Naše děti nemrzly, když udeřila zima a ani pořádně nevěděly, co je to hlad a my taky ne, vždyť největší mravní autoritou byl pro nás MasterChef.
Ale pak na nás přišlo velké soužení, kterému se neřeklo jinak než Green Deal. Zchudli jsme, přišli o všechno. Mrzneme, máme hlad, na dovolenou už nejezdíme, protože nemáme čím, data zdarma jsou k nám ničemu. To veliké soužení nastalo proto, že se přestalo spalovat uhlí. Prý kvůli záchraně klimatu, ale nám to zničilo životy.
„Lišky mají svoje doupata, ptáci svoje hnízda, ale my lidé nemáme, kvůli Green Dealu, kde hlavy složit! A dost! Zelená EU už nesmí ničit naše životy!“ zaťal jsem asi před hodinou svou pěst a zahrozil jí politikům, protože už jsem měl toho živoření akorát tak plné zuby, měl jsem toho už po krk.
Politici by samozřejmě nikdy nenašli odvahu tuhle strašlivou pitomost zastavit, ale stalo se něco jiného.
Slunce se zatmělo, ale ne proto, že by jej zakryl Měsíc, protože ten taky přestal svítit, docela potemněl!
„Blackout! Panebože, smiluj se nad námi!“ zhrozil jsem, protože najednou bylo příšerné přítmí, a my měli nad hlavami, v pravé poledne, hvězdnou oblohu.
Ale jakou hvězdnou oblohu!?
„Ježišmarjá, táto podívej, Betelgeuze spadla, a Mintaka Alnilam a Alnitak taky!“ vykřikla manželka a ukázala na padající hvězdy.
„Panebože, a Koňská hlava padá taky!“ zvolal jsem, protože Koňská hlava začala taky padat, i když je to jen temná mlhovina, nic víc.
Celý vesmír se chvěl ve svých základech a z oblohy, tak jak jsme ji znali, nezůstal kámen na kameni, včetně temné hmoty, která se otevřela jako ženská rodidla při porodu a z takto vzniklého otvoru vystoupil Syn člověka s velikou mocí a slávou.
Hleděl jsem na to, na druhý příchod Krista, bez dechu, ale v tom mne kdosi vzal za rameno. Ohlédl jsem a byl to anděl, jehož křídla byla utkána z nanovláken a kterému z očí hleděla umělá inteligence. Tento anděl mě uchopil pod pažemi a vznesl se mnou do výše rovnou k Synu člověka, před kterým mě pak měkce položil na oblak, jímž byl Spasitel obklopen.
Rozhlédl jsem se kolem sebe, ale nikoho jiného než krom Syna člověka jsem už nezahlédl.
„Kde jsou ostatní vyvolení? Měly jich být přece podle jehovistů tři prdele!“ zeptal jsem se Syna člověka.
„Není jiných vyvolenejch, jenom ty!“ pravil Syn člověka a pokračoval, „nastala ta hodina, vo který nikdo nic nevěděl, ani andělé v nebi, ani já, vo který věděl jen Otec!
Je to, jako když topíš v kamnech! Když už přestáváš topit uhlím, poznáváš z toho, že léto je blízko. Stejně tak, když vidíš, že se tak děje, poznáš, že je blízko, přede dveřmi.
Amen, pravím ti, že toto pokolení navěky pominulo, protože se tak právě stalo, přestalo se topit uhlím.
Nebe a země pominuly, ale mý slova nepominou.
Zaslepený voči votevře jen blackout!“
Syn člověka domluvil a jeho slova nepominula. Mám je pořád ve své hlavě.
„Zaslepený voči votevře jen blackout! Zaslepený voči otevře jen blackout!“ buší mi v hlavě Pánova kladiva jako divá a nikdy to už nepomine, tento nebeský New Green Deal, který v této hodině bůh uzavřel s lidmi, tedy vlastně jen se mnou, jediným vyvoleným.
