To je pro Vietnamce totiž velká událost. Každý se chce pochlubit se svým bytem 2+1 s výhledem na parkoviště. Radostí se vznášejí při myšlence, že se konečně odstěhují od svých příbuzných, u kterých mohou žít klidně několik desítek let.
Takto se to přihodilo mé nejmladší tetě, která si tady brzy našla partnera a nato se záhem stěhovala sotva jí zbledla letenka. Starší teta měla bohužel smůlu, její vysoký věk odrazoval nápadníky jako nás ochota platit v den výplaty dluhy. A tak odletěla zpátky do Vietnamu, protože samota je přece jenom pro filozofy.
U té mladší tety jsme s dalšími asi třiceti Vietnamci slavili úspěch. Ono totiž vlastnit byt představuje polovinu začátku, ještě vychovat potomky a z vietnamského pohledu máte životní poslání za sebou.
V obýváku se rozložila jídelní deka a na ni propanbutanový vařič, nad ní hrnec (v ní mrkev, čínské zelí a cibule) a vedle velká miska s minikrabíky. Hůlkami jste si chňapli toho oku nejsympatičtějšího, hodili do vařícího hrnce a nechali v zeleninovém vývaru pár minut poplavat. Pak ho vylovíte a sníte, ale prakticky nebylo po čem, protože byli neskutečně mrňavý.
U nich na balkoně jsem objevil párek holubů, při svém dětském snilstvím jsem si myslel, že je strejda pacifista, když chová tak pěkné bílé holubice. Ale po pár hodinách se symboly míru podávali s představitelem podmořských hlubin - chobotnicí.
Nebo se rodičové o víkendech vraceli z kohoutích trhů pořádané pár kilometrů od Prahy. Párkrát jsem tam rozložil stánek, ale než stihnete vytáhnout zboží, tak už je u vás natěšený výběrčí a když už se chystáte prodávat tak se už zavírá. Pro Vietnamce to spíš byla příležitost koupit si čerstvé maso. Obvykle se vraceli se zavázanými pytli, které schovali na balkón. Zřejmě znali české přísloví: "Nekupuj zajíce v pytli“, protože tam byli, hádejte: zase holubi.
Vietnamci jsou asi na ty potomky dinosaurů nějací zasedlí, protože se používají při jedné zvláštní příležitosti. Ale to je čistě jen mužská záležitost. Koupí se několik živých kohoutů, uříznou mu krček a krev nechají stéct do misky. Pak se s tím něco dělá (nevím co) a potom to vypadá jako želé. Potom se to pije (nebo sní?). Bohužel neznám její hustost. A záhy Vám prozradím proč.
Jejich potomkům, živení školní jídelnou a fast foody připadají tyto zvyky příliš "barbarské a nevhodné civilizačnímu umu." Proto se od těchto způsobů připrav a výběru jídel opouští. A aby si jejich čeští kamarádi u nich na návštěvě nepřipadali jako dobrodruzi v Cestě do pravěku, tak je tomu pomalu konec.
A o ty holuby na ulici se nebojte, není totiž holub jako holub. Dobře vykrmený holub nelétá :)
