Není práce jako práce. Musíte být NĚKDO, musíte být PÁNEM. Musíte vydělávat jako šéf nebo mít alespoň stejné výhody. Jinak jste dehonestován, vyloučen a všechny společenské brány se Vám zavřou.
Nejvlivnější postavení ve vietnamské komunitě není úspěšný podnikatel. Není jim ani rodič, jehož děti jsou ve všem nejlepší. Není jim ani majitel velké restaurace. Nejsou jim pěstitelé marihuany ani dodavatelé nezdaněného zboží.
První stůl u pódia jsou pro vyřizovatelé "správných" razítek a držitelé informací. Ve vietnamské komunitě se jim hlásí každá úřední změna - od získání nového pasu až po trestný rejstřík. Byl jsem velmi podiven, když jsem musel dát matce nový pas, ptal jsem se k čemu jim to bude.
Frázovitě mi odpověděla, že "kdyby se něco přihodilo, tak nám že pomůžou".
Vůbec jsem tomu nerozuměl, "vždyť u pasu si stačí jenom hlídat datum platnosti, s čím mi jako chtějí pomoct?" odůvodňoval jsem svoji neochotu.
Mají kontakty na policii, vietnamské ambasádě a jiných státních institucí. To jsou Ti lidé, kteří jezdí v luxusních autech. Jsou vážení, jsou zváni na každou soukromou akci, jejich přítomnost tomu dává váhu a prestiž.
Úplně na dně hierarchie stojí Vietnamec pracující v české firmě. Pokud zaujímá bezvýznamné místo asistenta nebo obyčejného zaměstnance, tak je z vietnamské komunity postupně vylučován.
Je považován za člověka, který se o sebe nedokáže postarat, jeho osud záleží na vůli zaměstnavatele. Tací nemají šanci získat v komunitě pověst váženého člověka. Může být skromný, pracovitý a poctivý, ale bez vlivu není nic.
Poddanost z vietnamské mentality prostě nikdy nezmizí.
