Radost býti prvorozeným synem

Ve vietnamské rodině je příchod prvního mužského potomka přímo dar z nebes. Nekonečné modlitby k předkům, darování obětin v chrámem a tichý závist k jiným rodinám kde se jim takové štěstí už sneslo. Tak silná je to touha.

Můžete mít tolik dcer a synů kolik chcete, ale mít prvorozenýho syna je něco speciálního. Už od útlého věku se s prvorozeným synem zachází jako s princem: je více chráněn, dopřeje se mu větší rodinná pozornost, na jeho studium se vynakládá větší částka než u ostatních, na jeho ošacení a výživu se také pečlivě dbá.

Ale musíme začít u dcer/žen abychom pochopili proč se jim dopřává takový luxus. Dcery jsou vychovávány jako služky: musejí pomáhat v kuchyni, uklízet, prát, pomáhat prarodičům, učit se, chodit včas domu a jít brzo spát. Jejich život se z cizího pohledu zdá už předem nalajnovaný a to je také pravda. Provdají se a budou tutéž "službu" poskytovat manželovi a jeho rodině. A především se bude muset starat o rodinný oltář, kde musí být čisto, čerstvé květiny a dary předkům. Tečka. Žádná diskuze o emancipaci, rovnoprávnosti nebo diskriminaci se tady prostě nevede.

Avšak prvorozený syn zůstává žít se svými rodiči až do jejich smrti. Ožení se a přivede do domu ženu, od které se čeká to co jsem už napsal. Prvorozený syn se také stará o rodinný oltář, ale jiným způsobem: doprovází hosty k oltáři, kteří chtějí k jeho předkům (později k jeho zesnulým rodičům) projevit úctu, a hlavně on je ten kdo zapaluje u oltáře vonné tyčinky a pronáší modlitby, reprezentuje navenek celou rodinu ať už to jsou svatby, pohřby nebo hostiny. Celý svůj dětský život v "luxusu" nebyl tedy zadarmo ani rozmazlování, ale pouze příprava k prezentaci a odpovědnosti. Nyní se už nesmí opíjet, mluvit zbytečně a vulgárně, dělat společenské chyby.

Co to pro nás ale znamená? Vietnamci se doslova třesou při pomyšlení, že by jejich prvorozený syn přivedl domu cizinku. Není to žádný rasismus, ale jak jsme už poznali roli žen v domácnosti a jejich nejdůležitější povinnosti, tak tam také nalezneme odpověď. Úcta k předkům a rodinný oltář jsou ve vietnamském životě dvě nejdůležitější duchovní hodnoty. Dokonce platí pravidlo, že rodinný oltář musí být vždy na levé straně domu. K tomu se musejí přizpůsobit i architekti, když navrhují jednotlivé části domu.

 Z toho vidíme, že si přivést domu cizinku/cizince není pro rodiče žádné terno. Proto mějme pochopení pro ty rodiče, kteří se nechtějí vzdát "nebes" a předků, aby jejich synové a dcery mohli žít štastně v tomto životě.

pozn. po křesťansku řečeno: nebesa je něco jako jít do nebe (být pamatován), být zapomenut je něco jako peklo