Pondělí

Je pondělí, šest hodin ráno. Začíná další pracovní den. Aspoň pro mě. Rodiče pracují sedm dní v týdnu.

Je zima, venku ještě tma. V posteli je krásně teplo. Máma rozsvítí na chodbě-znamení, že mám vstávat. Jela napřed. Automaticky si jdu do koupelny vyčistit zuby, upravit vlasy. Na teplý čaj není čas.

 Oblíkám se, nemám čas si stěžovat.  Zástavka je plná ještě spících lidí.

Všichni mlčí, kolegové z práce si řeknou několik tradičních ranních pozdravů a poté celou cestu mlčí jakoby se neznali.

 Ve městě schválně vystupuju o zastávku dál, než obvykle. Jdu okolo nově postaveného obchodního domu, který má nahradit tržnici.

Z dálky vidím, jak máma nosí těžký tašky se zbožím. Zrychluju, jinak se z toho zblázním. Rychle popadnu vozík a začnu vozit ze skladu zboží. Máma teď rozbaluje.

 Skládáme spolu na stoly oblečení, pověšuju trička a mikiny. Máma si jde rychle uvařit čaj a čínskou polívku, než budu muset jít do školy. Z blízkých stánků s občerstvením cítím krásnou vůni vývaru.

 Musím už jít, nechávám ji tady celý den samotnou. Táta se kvůli depresím musel na chvilku vrátit do Vietnamu. Už toho na něj bylo poslední dobou příliš.

 Jsem tady sám s matkou.