Moje vietnamské discopříběhy

Čím méně něčeho mám, tím více po tom slintám. Rád se trýzním hlavně během obědové přestávce. Dívám se lidem do talíře a mlaskám si pod rouškou. Abych znásobil pocit nuznosti, tak si u toho ukusuju suchou housku. 

Pak jdu se skleslou hlavou zpátky do práce. Nelitujte mě. Já si to dělám vědomě.

Takhle se to odehrává 6 dní v týdnu. Jeden den ze sedmi mám totiž možnost zajít do závodní jídelny na české jídlo. Dohltám a přidávám si další. Nedávno jsem zvládl 10 knedlíků a za hodinu jsem měl zase hlad. Jsem jedlík. 

Mé tělo žije z rýže, brambor a vajíček. Čínské polívky začínám vynechávat, zdražili.

Pro mě je jídlo jenom zdrojem energie. O pestrosti se nedá mluvit. Díky tomu se časově osvobozuju pro jiné činnosti.

A když přijde téma: "Tiene, umíš tu vaši polívku?", "Jak se dělá závitek?", "Z čeho je to růžový co vypadá jako párek?"

Jsem v koncích přátele. Dostali mě. Nemám odpovědi. Ale jsem Vietnamec, něco říct musím.

1. Na polívce je nejdůležitější vývar. Ale je to obchodní i rodinné tajemství. Oni ti to neřeknou. Vygoogli si to.

2. No, závitek teď mají v Teplicích za 18Kč a v Praze za 25Kč. Víc nevím. 

3. A to růžový co vypadá jako párek? Je to něco jako tlačenka, trošku kyselý. Jí se to s pivem a dívá se u toho na fotbal. 

"Hele, ta vietnamská káva mi fakt chutná. Kde to seženu?" Metrem C, vystoupíš Chodov.

A naopak s Vietnamcema, přiklad:

Na karaoke: "Tiene, zazpívej nám nějakou vietnamskou hitovku. Ještě jsi nezpíval." OK, dejte mi tam od Michala Davida Discopříběh.

Na saigonské ulici: Prostitutka se na mě dívá. Dívám se taky lačně, jdu k ní a zeptám se: "Už asi 10 minut cítím v okolí grilované maso. Nevíte kde to je?" A podnikatelka: "To myslíš vážně chlape?!"

Dobývám se v noci k dědovi do domu. "Kde ses zase toulal?" "Promiň dědo. Hanoj je velký. Ztratil jsem se." Ty ses ztratil? Tak jak to, že tě celý večer slyším křičet ze sousedního baráku? To tady umí ještě někdo jiný česky?!"

----

Statisticky každé 4 roky létám do Vietnamu. Není to plánovaně. Tak dlouho mi trvá než splatím dluh za předchozí výlet a našetřím na další. Nyní už je to 5 let. Bohužel jsem teď pod vlivem korejských telenovel a japonských pohádek. Spořím si na výlety do těchto zemí. 

Po Evropě jsem nikdy necestoval. Utvrdil jsem se v pocitu, že když znám Čecha tak znám i Evropu. Tím to ve mě hasne.

Letos jsem byl ale poprvé v životě na Moravě. Asi týden. Dál jsem od svého českého bydliště nikdy nejel. 

Končí rok 2021. Chtěl jsem Vám popřát dobrý nadcházející rok. Ale před očima mi pořád běží obrázek mladýho Vietnamce s dámskou kabelkou. Prosím Vás. To nejsem já. 

Já na rozdíl od něj používám liftingový make-up.