Nikdy jsem nebyl bůhví jaký čtenář. Zmohl jsem se nanejvýš na Trnky-Brnky a čtení letáků. Ale jak stárnu, tak začínám mít rád věci, které jsem kdysi nenáviděl. Stal se ze mě nefalšovaný knihomol. Zaplatil jsem za svou novou lásku přirozeně daň- zrak se mi mlží a brýlím se nejspíš v budoucnu nevyhnu. Ale čert to vem! :)
Německý Goethův institut nedávno spustil svou webovou stránku ve vietnamském jazyce, který má za cíl podporovat německou literaturu a její spisovatele ve světě. Samozřejmě má i českou mutaci Goethe-Institut.
Ani Vietnamci nezaostávají. Z modernějších autorů můžeme zařadit Lan Caovou a její prvotinu Monkey_Bridge, kde líčí strastiplný osud matky a dcery, který musely uprchnout po pádu Saigonu do USA.
Nebo Huong Keenleyside (vdaná za Angličana) a její knížku "For the love of Vietnam", jejíž předlohou se stal život jejího strýce, který byl za války severovietnamským agentem. Má za úkol infiltrovat se do jihovietnamské společnosti a získat důležité vojenské informace. Ale seznamuje se s krásnou Nicole, dcerou francouzského vlastníka pozemků. Morálně se zmítá mezi láskou a povinností k vlasti.
Česká literatura také nezůstává pozadu. Zásluhou bohemisty a milovníku české literatury Duongu Tat Tuovi, který byl oceněn cenou Premia Bohemica za šíření české literatury ve světě si může zhruba 86 milionů Vietnamců přečíst myšlenky Jana Amose Komenského, básně Jaroslava Seiferta či prózy Boženy Němcové. Za zmínku také stojí Pham Thi Hoai, která díky svým jemným smyslem pro vietnamskou melodičnost přeložila z němčiny Franze Kafku či divadelní hry Friedricha Dürrenmatta.
Je to velmi dobrý nápad a způsob propagace západní kultury ve vzdálených koutech světa. "Knihy jsou kulturním mostem," říká ředitel institutu Dr. Peter J. Bumke.
V asijské kultuře si Vietnamci díky konfucianismu v průběhu několika století vypěstovali silnou úctu k vzdělání a učitelům. Čteme celkem rádi, jenže není co.
Proto bych doporučoval české literární obci, aby se nechala inspirovat německými kolegy. A snad se díky tomu ve světě konečně, i v té nejvzdálenější singapurské čtvrti doví, že už není žádná Czechoslovakia, ale Czech Republic and Slovakia.
Nejlepším zakončením by bylo z díla Faust od samotného Johanna W. von Goethe:
Mne duch však pudí, zřím svou svobodu
a nadšen za svým vnitřním světlem jdu,
sám sebou vznícen křepce kráčím vzhůru,
před sebou jas a v zádech dusnou chmůru.
