- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
S takovými a podobnými myšlenkami se můžeme setkat v běžných internetových diskuzích zaměřené na cizince a imigranty. Někdo svůj názor řekne anonymně, někdo pod svojí identitou.
Měl bych nyní asi jásat a skákat radostí, ale takový blázen opravdu nejsem. Zjistit, že jsem se umístil na žebříčku takových lidí mě skutečně netěší. Už jenom dělení lidí na lepší a horší mi způsobuje husí kůži.
Jsem toho názoru, aby evropská kultura byla zachována v co nejpůvodnější podobě. Neříkám to proto, abych se nějakým lidem zalíbil, ale chci aby naše "globální vesnice" byla co nejrozmanitější.
Nemám nic proti lidem, kteří Vietnamce a jiné imigranty haní. Nevysvětluju si to jejich nedostatečným vzděláním, politickými názory, nedostatkem pochopení či rasismem. Mám radost, že tací lidé jsou.
Poukazují, byť velmi neotřele, na problémy které nám unikají. Pomáhají nám zaměřit se na oblasti, kde to nejvíce pálí.
Skutečně se těmito názory zabýváme a uvnitř komunity o tom velmi živě diskutujeme. Například v městské knihovně se můžou návštěvníci seznámit s vietnamskou kulturou. Každý se může jít podívat, seznámit se a zeptat.
Jezdíme do škol a českým dětem připravujeme nejrůznější hry, při kterých se zábavnou formou učí třeba používat hůlky, zabalit závitek nebo krátkou básničku ve vietnamštině.
Dětem se to libí a to je pro nás všechny ta nejlepší odměna.
Tohle se bohužel většina lidí nedozví a tak zůstává obraz toho "věčně usmívajícího" stejný.
Nechci nikomu nasazovat růžové brýle jen chci aby lidé věděli že Vietnamci nejsou pasivní a uzavření, jak se může občas tak jevit.
Další články autora |