Před 10 lety mi na úřadě spletli pořadí mého jména. Potřeboval jsem tehdy rychle udělat průkaz, tak jsem to nechal být. Roky letěly. Vyplňoval jsem různé formuláře a pracovní smlouvy a tak začal vznikat slušný chaos.
Lze to ještě zachránit? Mám pocit, že ne. Rád bych pomohl, ale úřady si budou muset najít jiný způsob, třeba rodným číslem. Můžu však poradit.
Nebudu používat jiná jména než to moje a známých osobností. Vietnamců bude letos skoro 100 milionů a určitě bych trefil nějaké živoucí jméno.
Tak jenom stručně, použijte to jako vzor:
Tran Tat Tien = příjmení je Tran, jméno Tien a Tat uprostřed? Zjednoduším. Podle toho jiný Vietnamec může poznat jestli jsem muž nebo žena. Nebudeme se zabývat historií a detaily. Pojďme rovnou k běžné praxi.
Pro dnešek a vlastně navždycky Vám bude stačit vědět toto:
Vietnamci se podepisují příjmení, prostřední jméno a křestní jméno.
Nejznámější příklady:
vietnamský prezident Ho Chi Minh - Minh je křestní jméno
vietnamský generál Vo Nguyen Giap - Giap je křestní jméno
vietnamský fotbalista Nguyen Quang Hai - Hai je křestní jméno
vietnamský vloger Tran Van Sang - Sang je křestní jméno
Myslím, že nemusím dál pokračovat. To na konci je obvykle křestní jméno.
Podle tohoto návodu budete mít větší pravděpodobnost, že v praxi uhodnete co je jméno a příjmení. Říkáte si k čemu Vám to vlastně bude. Na rovinu. K ničemu. Tato znalost Vás asi nebude živit, ale ulehčí to život.
Mě motivovalo to, abych uměl správně navázat přátelské vztahy.
Vietnamci totiž pro oslovování moc často nepoužívají příjmení. Raději používají rodinný status, například řeknou táta Minh, dědeček Giap, bratranec Hai nebo můj syn Sang. Když využijí oslovení pán nebo paní, tak je to jasný záměr druhému vykat. Nejčastějším důvodem je velký věkový rozdíl.
V české nemocnici by sestra zakřičila do čekárny pán Tran. To není špatně, odpovídá to českým pravidlům pro oslovování a společenským normám.
Ve vietnamské nemocnici by doktor zakřičel anh Tien, bac Tien nebo chu Tien (bratr Tien, pán Tien, strýc Tien). Toto je úplně v pohodě. Nejde o žádné tykání, prostě to odpovídá místním pravidlům.
Nebojte se proto oslovovat cizího Vietnamce jeho křestním jménem. Je to naprosto v pořádku. Nebude si to brát nijak osobně, bude mít spíše radost.
Ale jestli natrefíte na nějakého "banána", který v ČR žije už desítky let, tak se na chvíli zdržíte vysvětlováním. Ale teď už víte jak odpovědět :-)
