Holky z kterých jsem nervózní

Moje tvář se blíží vrcholu krásy a na polapení holky to stačí. Kdybych nebyl zádumčivej kliďas, tak bych víc chodil do posilky. Polepšil bych si ještě svalstvem. Ale já radši pěstuju svoji osobnost.

Poslední dobou cítím, že se ve mě probouzí mocichtivost. Není to nic nenormálního. Jsem nyní na vrcholu svých fyzických sil. Zasloužím si to nejlepší.  

Zalichotit Vietnamce umím, není to nic těžkýho. Stačí ji přesvědčit, že má dlouhý nohy a je fakt cool. V tu chvíli mám její pozornost. 

Začal jsem se také lépe oblékat, protože jsem v sobě konečně došel k poznání, že "hezký hezkou přitahuje". 

Zní to všechno povrchně. Ale takový je skutečný život. 

Po hezké holce se rád otočím. Proč ne? Kvůli tomu se přeci namáhá. Zaslouží si chlapskou pozornost. Ale žádný city se v ten moment ve mě neprobouzí. 

Mé srdíčko se během života zrychlilo a znervóznilo jenom třikrát. Říkáme tomu láska na první pohled.

A všechny ty bezvadný holky mají jedno společné. Jsou naprosto obyčejné. První byla chudá studentka, druhá číšnice a třetí prodavačka. Všechny mě vnitřně přitahovali. 

Stačilo se mi podívat do obličeje a mohli tam vidět výraz "jsem z tebe nervózní, ty promluv první". 

Mám rád holky z lidu. Nechci super bohatou se super životopisem. Nejsem zlatokop. Ani v hlavě nenosím žádný model krásy. Stačí mi obyčejná selka za kterou bych se rád vracel domu.

O peníze se postarám já, starosti budu řešit já, vrásky a šediny budu mít jenom já. Tak bude znít můj svatební slib.

Od ní chci jenom jednu jedinou věc: zůstaň taková jakou jsem tě našel, jako na začátku. Obyčejnou. 

Do takové jsem se zakoukal a takovou tě budu mít pořád rád.