Dovča v uzavřené komunitě

Po dlouhé době jsem přijel do Sapy omrknout nějaké holky, dát si jejich proslulé menu a nakoupit pár pytlů oblečení. Říkal jsem si, že pro vás, moje spoluobčany, něco vyzvídám, když už jsem tady.

O Vietnamcích se traduje a vypráví dětem u krbu, že jsou moc moc uzavření lidé bez zájmu komunikovat s vnějším světem. Své problémy a patálie si řeší sami, kšeftujou si po svém, myslí a chová se jinak než velká část společnosti. Tak to by bylo malé shrnutí stereotypů. Je čas na pořádnou demolici!! 

Přijel jsem nějak ráno, kdy není tolik lidí a nehrozí tlačenice u žádaného zboží. Nakoupil jsem hlavně ponožky, jsou hodně prodávané a odskočil si na obídek do oblíbené restaurace. Hygiena, pcháá, nic moc, teda z pohledu Evropana. Ale jídlo? přímo lahůdka. Objednal jsem si grilované vepřové maso, které se máčí v mírně ostré omáčce. Bohužel jsem neviděl v jejich kuchynce pověšeného psíka ani kočičku. Neslyšel štěk ani mňoukání, takže tohle můžeme vyškrtnout.  

Potom jsem si šel projít a šmírovat velkoobchod. Doufal jsem, že nějakou škvírkou nahlédnu do tajné místnosti, jak balí cigarety. Čichal jsem, čichal, ale povědomou vůni tabáku jsem neučichal. Mají to zatraceně dobře schovaný. Nechci tady vyvolávat rasistické city, ale jako krajan ke krajanovi jsem doufal, že předemnou nebudou nic skrývat. Neskrývali, viděl jsem to, co by viděl každý běžný návštěvnik ať je marťan nebo Jetti. 

Modlil jsem se, abych objevil něco senzačního, čím bych mohl obohatit váš i můj svět. Ale nic jsem neviděl. Snad příští pátek no :)  

Jestli ty psy a tu pěstírnu nenajdu, tak si to udělám sám!! Někdo tu pověst musí udržovat ať mají dětska o čem snít.