Když se mě ve Vietnamu zeptají kde žiji, tak musím říkat Československo, protože samostatná ČR jim nic neříká. Došel jsem ke dvoum závěrům.
1. Žádné vlny Vietnamců se do ČR nechystá, protože ani neznají situaci dnešní ČR a kdyby to zkusili, tak narazí na české imigrační zákony, které jsou jako akvárium plné piraní. 2. Těch 50-80tis Vnců, kteří žijí v ČR nemají ve Vnamu žádný vliv a nikdy mít nebudou. I samotné vnské zákony dává všem Vncům žijící dlouhodobě ve světě postavení druhořadého občana (třeba omezení při koupě pozemků či jiné vlastnictví).
I domácí obyčejní Vietnamci jimi "opovrhují". Neznají místní složité zvyky lží, úsměvů a vychvalování, neustále se měnící lidskou hierarchii a při smlouvání je i obyčejný pouliční prodavač dokáže bez mrknutí oka přetáhnout o 50-100% z původní ceny. Proto sobě i Vietnamcům ve světě říkám "domestikovaní Západem", protože tím prostě jsme.
Bystrý domácí Vnamec okamžitě pozná, že žijeme v zahraničí: stačí číst řeč těla (například i obyčejná chůze, nekecám) nebo hlasité mluvení: domácí skoro téměř křičí (holt co zbývá když žijete v přelidněné zemi) a zahraniční mluví potichu, jako myšičky.
Sem tam narazíte na Vietnamce, kteří měli známého v ČR ale už se vrátil zpátky. Nebo narazíte na Vietnamce, kteří v ČR přímo byli, ale taky se natrvalo vrátili. Všichni se začínají pomalu vracet i se svými dětmi, kteří mají v ČR rozdělanou školu. Děti už nejsou hlavním důvodem jako to bylo kdysi, aby v ČR zůstávali a čekali až se děti osamostatní.
Z mého pohledu, kdy mohu porovnávat díky životu v ČR, je Vietnam ekonomicky chudý, průmyslově nerozvitý a bez vlastní know-how, podnikatel ani zákazník se nemají na koho obrátit, průměrný příjem je kolem 3tis. a to musíte makat průměrně bez řečí 12h denně včetně víkendů bez příplatků. Kdo by se do takových ekonomických podmínek chtěl dobrovolně vracet? Odpověď je kupodivu velmi jednoduchá a lidstvo se podle toho řídí už několik tisíc let: Doma je doma.
