Když se potřebuju rychle najíst, tak si dávám většinou čínský polívky, protože jsem už strašně línej někam chodit. Je to pro mě také levnější. Nemusím nic vařit, umývat nádobí a dá se to jíst věčně.
Zároveň zkouším různý věci, jak u toho co nejdéle zůstat tzn. že do toho dávám různý druhy masa, smažený věci, zeleninu, vajíčka a všelijak to různě ochucuju.
Podle mě je to po namazaném chlebu nejrychlejší jídlo. Když už jsme u toho jídla, tak já mám rád české jídlo. Když jsem byl malej, tak jsem se většinou s kamarádama toulal po sídlišti.
A vždycky když jsme zaslechli „Honzooo pojď na oběd“, tak jsem šel s ním domu.
Tam jsem dostal stejné jídlo jako on, třeba bramborovou kaši s řízkem a domácí nakládanou okurkou. To mi strašně chutnalo.
Nebyla to žádná bohatá rodina, ale za to tam měli vždycky čerstvé chleba a čas od času to bylo i čím namazat, třeba paštikou nebo nejčastěji nějakým máslem. Takže jsme s kamarádem na tomhle doslova vyrůstali.
Když jsme časem dostávali kapesné, tak jsme chodili do místní jakoby trafiky. Bylo tam fakt všechno, protože to sídliště bylo odstrčené od velkých obchodů. Takže jsme si tam chodili pro sušenky, čokolády a různý sladkosti. S přibývajícím věkem i pro cigára.
A české jídlo jsem měl nejvíc ve školní jídelně. Doteď ještě rád vzpomínám na gulášovou polívku. S kamarádama jsme často soutěžili, kdo toho sní nejvíc. Potom jsme se sotva dostali domu, jak jsme byli plní. Byly dny, kdy jsem se přejedením málem i pozvracel. Ale rád na to vzpomínám – na to soutěžení a jídla.
Doufám, že se mají paní kuchařky dobře. Myslím, že už jsou v důchodu. Slibuji, že o Vás nikdy nebudu mluvit ve zlém. A já o tom budu vždycky rád mluvit - třeba jak jste nám vždycky přidávali, odpustili nám neodnesené talíře a nevyháněli nás z jídelny.
ps. v tuto chvíli je skóre v mém špajzu 26 čínských polívek : 0 chléb, 2 včerejší rohlíky :)
