Cíl: udělat z Vás skvělého Vietnamce

My si už 100% rozumíme. Nemusím Vám už nic vysvětlovat. Můj úkol byl splněn. Odvedl jsem vynikající práci. Historie na mě už nezapomene. Když řeknu žlutá, tak víte že myslím bílou. Když řeknu rejže, tak víte že myslím jasmínovou.

Už jsme to sladili, máte vietnamskou mentalitu. Ale mě to nestačí.

Získal jsem Vaši přízeň. Popřít, že nemáte Vietnamce rádi je lež. Byla to mise, o kterou jsem si dobrovolně řekl. Chci si už odpočinout. Ale dostal jsem z Vietnamu pokyn udělat z Vás svoji rodinu.

Když se ptám hezké dívky pod její oknem „Můžu se k Tobě vrátit? Můžu prosím zpátky domu? Řekni mi o čem pořád přemyslíš? Ty váháš?“ Ona: „Přijď večer, popovídáme si ještě.“

To je odpověď, kterou chci dostat. Chci jenom šanci. Nic víc.

Já z Vás neudělám jenom Vietnamce. To je málo. To bych Vás urazil.

Začlením Vás do vládnoucího etnika Kinh, ke kterým i já patřím. Víte jak je to příjemný, když se Vás sousedi a jiná etnika obávají? Říkáte si, že to k životu nepotřebujete. Ale Vy to tam neznáte. Respekt je všechno. Respekt ochrání Váš majetek, řeky a pole.

Milovat jako Vietnamec je to nejohromnější na světě. Chcete se dotýkat své lásky, ale společnost to nemá rádo. Chcete ji líbat, ale strach z drbů je silnější než touha. Chcete vidět její tělo, ale musíte počkat do svatby. Chcete ji koupit ty nejkrásnější šaty ve městě, ale ona řekne „Promiň nechci, tohle by moje máma nenosila“.

Vydělávat si jako Vietnamec na obživu není o penězích pro sebe. Ty peníze nosíte domu rodině. Když stavíte dům, tak myslíte na zeď a bezpečí svých dětí, a ne na počet pokojů. Když si nemůžete dopřát namazat si chleba paštikou, tak musíte vědět proč to tak je. Je to proto aby Vaše děti mohly mít k svačině rohlík se šunkou.

Vy víte o čem mluvím, o obětavosti.

Odměna za toto všechno Vás určitě neuspokojí. Neuspokojí to nikoho, kdo se narodí jako Vietnamec.

Žádná zkratka tam není. Je to nekonečná dřina.

Až se však ráno podíváte na své rýžové pole připravené na sklizeň, tak si uvědomíte že Vám život vrací víc než kolik jste vložili. Následně přijdou pocity vděčnosti, tak půjdete do chrámu a zapálíte vonné tyčinky. A je jedno jestli jste věřící nebo ne. Máte prostě nutkání za toto štěstí někomu poděkovat.

Takový je Vietnamec, je za všechno vděčný. Miluju ho. Nevidí před sebou dřinu, ale nesmírné štěstí.

Já z Vás neudělám jenom respektovaného, obětavého, láskyplného a vděčného člověka.

Udělám z Vás takovýho Vietnamce, že se druhej Vietnamec bude ptát „Tvl, nejsi ty míšenec bratře?“ A vy na to: „Ne ne nejsem, jenom jsem se rozhodl být dobrým člověkem.“