Znáte ten pocit zbytečnosti, kdy se citíte pro společnost naprosto zbytečnou existenci? Je Vám trapné brát od Úřadu práce sociální dávky, ale víte, že ty peníze prostě potřebujete na jídlo, hygienu atd. ? Nevydržel jsem ani ne dva měsíce (od poslední práce) a už jsem si začal hledat novou práci. Nečinnost je hrozná věc a nuda ještě horší.
Nástupem do nové práce člověk zase pocítí ten mladický elán (ne, že bych byl starej), to prvotní nadšení z nového prostředí a Já jsem měl štěstí, že jsem mohl pracovat v prostředí mému srdci nejmilejším a to ve školství. Taky jsem poslal snad na všechny možné školy v regionu dotaz na zaměstnání či brigádu :) Ale stálo to za tu námahu, splnil jsem si sen dělat školníka. Vždycky jsem obdivoval našeho školníka, jak celý den chodil v montérkách, byl špinavý od hlavy až k patě, byl v jídelně jako první a každou chvilku lezl na nějakou tu štafli. Ačkoliv jsem školníka dělal jen jako sezónní práci (asi měsíc), protože mě volali důležitější povinnosti, tak to byli supr časy.
Léto byl skvělý, trávil jsem venku sekáním trávy, udržbou školy a malováním tříd, opravou školních lavic atd. Nastoupil jsem zrovna v době, kdy ve škole vrcholili maturitní zkoušky. Bylo hezké vidět ty nervozní tváře, jak na poslední chvíli tlačejí do hlavy nějaké vědomosti. Jooo, vzpomínám si, jak jsem se na chodbě potil před zkouškama z fyziky. Uměl jsem asi pět otázek z pětadvaceti takže si nejspíš umíte představit, jak jsem byl nervózní. Vypadal jsem jak humr po vytahnutí z hrnce. Ale naštěstí jsem vytáhl první otázku a tu jsem suverénně dal za čtyři !!! :) :) :)
Testy z ostatních předmětů jsem podal celkem slušně. Takže jsem udělal na porpvé maturitu a díky tomu jsem získal dva měsíce zaslouženého odpočinku. Kdybych to neudělal tak by nejspíš žádná práce školníka nebyla a tudíž bych Vás teď neobtěžoval s tímhle článkem :) Uf, ještě že to dopadlo jak to dopadlo :)
A teď zpátky k práci. Získal jsem tím nejen zručnost, který je mi od narození naprosto cizí, ale také praxi. K obědu jsem většinou měl grilované masíčko ke kterýmu by slušelo pivečko, ale musel jsem od něj odpustit jinak bych kazil mládež- uslyším ámen bratře ? :)
Jestli mě čte nějaký čtenář nebo čtenářka před usednutím k potítku, tak Vám držím všechny čtyři palce, abyste to zmákli aspoň za čtyřky ( buďme skromní ) !!! :)
Nepřidává Vám, že mluvím skoro jak Forrest Gump ? Ten měl radost i z toho, že celej den mohl chodit :)
Když už jsme u toho Forresta, tak tady máte odemě par nezapomenutelných vět :
Z přírody jsem tady toho viděl hodně. Chodili jsme na dlouhatánský výlety. Pořád jsme hledali ňáký malý pány. ( válka ve Vietnamu )
A od té chvíle už jsem stále jen utíkal. Já netušil, že je to k něčemu dobrý.
Jsem milionář a sekat trávu mě baví, proto to dělám zadarmo.
Nejsem moc chytrej, ale vím, co je láska!
Benjamin Buford "Bubba" Blue: Jak už jsem říkal. Krevety jsou plody moře. Můžeš je grilovat, vařit, smažit, píct, pražit, dělaj se jako kebab po kreolsku, krém z krevet, se smetanou, s majonézou, s olejem, krevety s ananasem, s citrónem, kokosem, na pepři, polívky, dušený krevety, saláty, s bramborama, do hamburgerů, do sendvičů. A to je asi tak všechno.
Forrest Gump: Dobrý den, jsem Forrest, Forrest Gump.
armádní řidič: A co je mi do toho, na to ti tu každej kašle. Kdo seš. Pro mě seš nula a hni zadkem ty buzno, teďka jsi v armádě.
seržant: Gumpe, jaký je váš jediný cíl v armádě?
Forrest Gump: Plnit vaše rozkazy, pane seržante.
seržant: Hergot Gumpe, vy jste snad génius. Nejdokonalejší odpověď, kterou jsem kdy slyšel. Vy musíte mít IQ aspoň 160. Vy máte na víc, vojíne Gumpe.
Bohužel to nemá s tématem nic společného, ale musel jsem se o to podělit. Nedalo mi to :) V těch větách je cítit taková dětská nevinnost. Kouzelné :) To byli časy, kdy pro nás bonbóny měli větší hodnotu než peníze, také jsme žili v takové laskavé nevědomosti (pořád v tom zůstávám), žasli jsme nad každou maličkostí ( setrvávám ) a kdy jsme věřili, že dobro vždy vyhraje ( v tom pořád doufám), skákali jsme do křoví nebo dělali sudy ( tohle jsem si, už odpustil:).... a takhle bych mohl pokračovat až do alelúja. Ámen bratře !!!
Pointa článku bylo ve Vás probudit chuť k práci, o splnění svých dětských snů, ale nějak jsem se dostal k mému dětství :) Je vidět že ze mě bude typický učitel :) Pardon za čas :)
