Buddhista a voják

Tak jsem po dlouhé době potkal svého dobrého kamaráda z dětství Danha. Vypadá pořád stejně až na jednu výjímku....stal se z něj voják vietnamské lidové armády.

Jak všichni dobře víme, v komunistických zemí je populární odvádět mladé chlapce na povinnou vojenskou službu. Jako malý jsme tomu říkali „Prázdniny u strýčka Hoa“

Naštěstí jsem se tomu vyhnul, ale určitě by ze mě byl výborný tankista :) Naposled jsem ho viděl před osmi lety. To měl na sobě „oranžové háro a oholenou hlavou“ Stal se z něj buddhista. Přípomínám, že dobrovolně, tím myslím, že jeho rodina byla dost bohatá, aby nemusel odcházet do kláštera, abychom byli milí čtenáři naladěni na stejných vlnách :)

Až na to, že si vyměnil oranžové roucho za zelenou uniformu, tak se vůbec nezměnil. Je pořád stejný jak si ho pamatuju, veselý, úsměvavý a život ho pořád baví. Vojenskou službu bere celkem bez problému říka „osud to tak chtěl“. Zvláštní Ti buddhisti že? Jsou se vším smíření a pořád se radujou jakoby se nic nestalo. I já jsem se chtěl stát buddhistou, ale zjistil jsem, že mám příliš slabého ducha a tak jsem to vzdal. Stačí mi objímání stromu. Ale mě dneska vynechme. Když jsem ho spatřil tak jsem byl velice překvapený. Sakriš Danhínku chceš facku? bylo první co mě napadlo :) Chvílku na mě zíral jak na kapitalistického američana a potom si vzpomněl, že ten xichtík už někde viděl. Sláva :) Tiene jseš to ty?!!!!:)

Bavit se s ním o ženách, sportu nebo kariéře je beznadějný. S ním se člověk může bavit jen o důležitých věcech v životě např. smysl života, vnitřním duchovi v nás nebo o povinnosti člověka. Tahleta témata jsou mi naprosto cizí, proto jsem zvolil méně depresivní téma. ŽENY, VÍNO A ZPĚV. Nic proti filozofii. Po dlouhém prvokaci jsem z něj vylámal par hřišných myšlenek. Jak já říkam - vždycky vyhrajou pudy a instinkty ať se člověk může modlit od rána do večera:)

A jaký je vojákem? Mezi své bratry ve zbrani je velice respektován. Je tak trošku intelektuál, nosí brejle a vypadá jak Milhouse za Simpsnů. Má jako dalších několik tisíc hanojských vojáků na starosti bezpečnost turistů a také zařizuje turistům povolení do odlehlých kout Vietnamu. Celkem uředničina. Škádlil jsem ho jestli náhodou nebere „tučné obálky“. Potom šel ke stromu a řekl : Tiene vidíš za tím rohem tu motorku, myslíš že beru? Stal tam snad ten nejzravilejší skútr, jaký jsem kdy viděl. Ha ha ha Danhu já zapomněl, že jseš ten buddhista !!:)

Vietnamští soudruzi tam nahoře si asi uvědomili, že jim od buddhistů nic nehrozí. Oproti jiným si buddhisti nestěžují což mají komusnisti mocinky ráááádi. Naše krátké setkání bylo velmi příjemné, chtěl jsem ho někam vzít a pokecat, prohlídnout pár holek a povečeřet v rodiném kruhu. Ale hold služba vlasti slovo „volno“ nezná a tak aspoň přátelské objetí a menší narážka na závěr.

Mezi povídáním jsem mu dal celkem těžkou otázku: jsi voják, tvou povinností je zabíjet pokud budeš muset. Udělal bys to? Odpověděl mi, že se stane prvním vojákem, který zahodí zbraň a nechá se dobrovolně zastřelit než aby zabil člověka. Brrr!!! Ale pšššššt, kdyby to slyšeli jeho nadřízení, tak by ho odvedli na hlídání Ho Či Minhnova kadibudky:):)

Jako voják jsou tihle buddhisti k ničemu, ale jako uředníci se hodějí a hlavně přinášení do kasáren morálku což se taky počítá. Bohužel už nejsme ti malý děti co házely ze střechy po autech ořechy a kradly naší sousedce sladké brambory:) Teď házím s Honzou hrušky po psech a kradu v Tescu pistácie:) :)