- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Teď jejich hádky vnímám, jako důkaz, že jsou to chybující lidé. Nezáleží mi o čem se hádají, jen si říkám, jak se můžou po tolika letech spolu pořád hádat a řvát na sebe.
Nevím jestli se to děje v jiných rodinách, ale u nás se minimálně třikrát až čtyřikrát do roka pohádají. Beru to jako ventilování svých emocí, potřebujou si to vyříkat a dostat to ze sebe. S jejich přibívajicími se šedými vlasy bych čekal ukončení hádek. Ale některé věci asi ani čas nezmění. Jejich hádky se týkaly většinou peněz, jsou to podnikatelé. To možna vysvětluje mou nenávist vůči penězům a nabívání majetku. Nehraje v tom žádná víra, ani duchovní přikázání, ale životní zkušenost, že za penězi se ukrývá všechen zlo, které málem zapříčinilo rozpad mé rodiny.
Všechno mohlo být úplně jinak, možna bych vyrůstal jen s matkou, možna jen s otcem, ale nikdy s oběma pohromadě. Možná v úplně cizí rodině. Na lidských vzpomínkách je zvlaštní to, že si pamatuje jen události, které mu nejvíce ublížilo. Těch dní, kdy si můžeme bezstarostně poležet na zahradce a nechávat se hřát sluníčkem se nám málokdy vybavují.
Už jsem se naučil, že si lidé navzájem neustále ubližují.
Proto se moc nehádejte, jinak Vás vaše děti budou v budoucnu možna nenávidět a nikdy Vám to neodpustí, jako jsem stále neodpustil svým. S přibívajícím věkem v sobě cítim spíše chlad než odpuštění. Stejně jako svým příkladem mě utvrzujou v pravdě, abych si nikdy nezakládal rodinu, protože bych mohl ublížit svým dětem, které svět ještě tolik nechápou. Když už někdo chce mít děti, tak ať si uvědomí, že se musí změnit, jinak život dítěte nebude stát za nic a stane se z něj zahořklý a smutný člověk, který musí hledat lásku mimo svou rodinu.
Další články autora |
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!