Jestliže o spravedlnosti víme, že je slepá, a jsme za to i rádi, o svobodě slova jsme to do nedávné vraždy ve Francii netušili. Ovšem poznání, že tahle svoboda je slepá proto, že nemá hlavu, už tak radostné není.
Rozmohl se nám tady takový nešvar. Naše (euroamerická) společnost, rozdělená na 2 mlýnské kameny, reaguje na nelibé situace dvojím způsobem:
1. mlýnský kámen fyzicky likviduje zastánce jiných názorů. Ve zkratce jde o jejich sochy (pokud je dotyčný už mrtvý) nebo o jejich životy.
2. mlýnský kámen pak na tyto věci reaguje tak, že o nich zakáže mluvit. Nejen sobě, ale i druhým. Děje se to ve jménu korektnosti!, ochrany zdraví!! nebo dokonce ochrany správného názoru!!! potenciálních čtenářů. Co oko nevidí, to srdce nebolí.
Zvykli jsme si, že oponentura byla zakazována či zesměšňována v případě monologu o migraci z muslimských zemí či o naší vině na rasových válkách v pravěku. Na stejnou trasu se nedávno vydala i diskuse o novém viru- má člověk právo zastávat či šířit jiný, než oficiálně schválený názor?
Ta trasa je děsivá a dobře viditelná na stále stejné reakci na zločiny z náboženské nenávisti. O pohřbu profesora Patyho referuje idnes.cztakto: „Nevzdáme se karikatur ani obrázků,“ řekl (Macron) s tím, že se Paty stal tváří francouzského boje o svobodu i celé republiky, která se „každý den znovu rodí v třídách škol“. Dvůr rozzářily francouzské národní barvy i motto „svoboda, rovnost, bratrství“ a hudebníci mimo jiné zahráli Marseillaisu.
A co Macronova slova a nasvícený dvůr znamenají v praxi? Svoboda projevu spolu se svobodou po projevu ve Francii mizí jako pára nad hrncem. Její zastánci vědí, že nebudou čelit soudní při před slepou Iustitií, ale že by mohli přijít o hlavu: „Možná jsem zbabělá, ale karikatury Mohameda jsem ve třídě nikdy neukázala ze strachu, že ublížím některým žákům. Asi by to nepochopili vzhledem k tomu, jak jim doma vymývají mozek. Opakují mi věci, které se naučili nazpaměť,“ vypráví Annie, jež učí dějepis a zeměpis.
Teď hrozí, že o hlavu přijde i svoboda mluvit o covidu. 55% respondentů Flégrovy ankety by souhlasilo se zákazem říkat, co si myslím o epidemii. Jasně, vzorek respondentů není reprezentativní, ale děsivé je, že Zákaz už se vydal na cestu. A má širší podporu, než si myslíme. Proč bys měl možnost říct, že rouška je k ničemu, když takový názor zabíjí lidi? Facebook nebo Twitter už skrývají příspěvky, které vyhodnotily jako potenciálně zdraví škodlivé. Je to přece v zájmu ochrany vašeho zdraví a vaší zdravé mysli. Kdo má jiný názor, nebude sice decapitován, ale bude vymazán a zablokován. Tedy zatím.
Problém je, že západní pojetí svobody slova počítá s tím, že člověk je tvor rozumný a že je sám zodpovědný za svá rozhodnutí. V momentě, kdy tohle přesvědčení ztrácíme, upíráme lidem kromě svobody mluvit i rozum a zodpovědnost. Na všechny tyhle hodnoty čeká zástup institucí, které by je rády převzaly. Na co potřebujete zodpovědnost, když stát (nebo organizace) ví nejlépe, co je pro vás dobré? Na co potřebujete svobodu slova, když stát ví nejlépe, co je pravda a tu je schopen šířit sám? Na co potřebujete rozum, když stát či jiná organizace umí díky svým algoritmům nejlépe odlišit dobré od zlého?
V obavách o své zdraví a bezpečnost se rychle a nezvratně vzdáváme všeho, co nám ještě nedávno bylo tak drahé. Tentokrát ale za potlesku obou mlýnských kamenů naší rozdělené společnosti. My, kteří nepatříme ani k jednomu táboru, se ocitáme jako zrna mezi nimi, a máme se myslím na co těšit.
