Chci a nevím co
U psychiatra je jedna garantovaná výhoda, samozřejmě že i psychiatři jsou jen lidí a dělají chyby, ale jsou to právě oni, kdo mají ne-li zákonem pak jisto jistě Hipokratovou přísahou dáno do vínku: „Cokoli, co při léčbě i mimo svou praxi ve styku s lidmi uvidím a uslyším, co nesmí se sdělit, to zamlčím a uchovám v tajnosti.“
Jenže seberte tu odvahu, najít psychiatra, a když ho najdete, sebrat všechen zbytek odvahy a vkročit do jeho ordinace. Vždyť to nemůže být tak těžké. Na mysl se mi derou záběry z amerických filmů, kde si s lehkostí sobě vlastní herec lehne na divan a začne svému psychiatrovi vykládat na stůl všechny karty. Druhou stránkou těchto amerických filmů je, že zmínění psychiatři jsou obvykle při povídání svých pacientů velmi znudění, nebo dokonce usínají, přesně stopují čas, který má pacient zaplacen.
Ani nevím, kdy jsem poprvé začal uvažovat, že bych chtěl zajít za psychiatrem. Musím dodat, že jsem se zatím k tomu neodvážil. Ale ta touha zajít k němu je neuvěřitelná, ale ještě stále nepřekoná strach nebo obavu z celého toho průběhu. Já vlastně ani nevím, co od toho očekávám.
Při mém prvním velkém smyslovém tápání jsem znenadání dostal nabídku. Bylo to zrovna i v období, kdy mi jedna známá řekla o tom, že uvažuje o sebevraždě. A ač to byla právě ona, kdo v té chvíli potřeboval psychiatra, začal jsem sobecky nad touto nabídkou uvažovat sám.
Nosím v sobě zakódovanou představu, že přijdu k nějakému psychiatrovi, sednu si do pohodlného křesla a začnu vyprávět: „Víte, jsem tak trošku divný…“ to jsou vždycky první slova, která mě napadnou, která bych měl psychiatrovi říct. Připadám si skutečně tak divný? Nebo mi připadá podivné, že se zabývám myšlenkou najít si psychiatra kvůli svému malichernému pocitu nenaplnění smyslu mého života? Co vlastně opravdu od psychiatra očekávám, že až mu řeknu vše, co jsem chtěl říct a zatajím taky vše, co jsem neměl v úmyslu prozrazovat, že psychiatr zatleská a s tím potleskem odejdou moje chmury? Nebo že se hluboce zamyslí a řekne: „Víte, myslím si, že vás problém spočívá …“ a nebo něco úplně jiného?
Když se nad tím tak zamýšlím, asi přicházím na to, proč bych k psychiatrovi rád zašel. Chci najít člověka, který nebude zaujatý tím, že mě zná a snad i případnou konverzací, monology jiné než v písemné formě nerad provozuji, se sám dopracuji k tomu, co chci vědět a v případě, že se tak nestane hned, tak třeba po nějakém čase? Nebo když si nezodpovím své otázky sám, že mi po čase řekne: „Nemějte strach, s tím bojuje spousta lidí a dříve nebo později si každý svůj smysl najde.“
Proč mi zrovna teď, právě v tuhle chvíli vyskakuje z podvědomí moje motto. Moje vypůjčené motto z první knihy Johannese Maria Simmela, který si jej pro název své první knihy také vypůjčil.
Jsem a nevím kdo.
Přicházím a nevím odkud.
Jdu a nevím kam.
Divím se, že jsem tak veselý.
Možná bych v poslední době přidal pátý verš: „Chci a nevím co.“
6.7.2010
Tomáš Vyskočil
Tomáš Klus vs. Tomáš Ortel aneb jak Ortel nad Klusem zvítězil
a ještě jedno Aneb, možná na druhou. Tedy: Aneb malá slavičí glosa k překvapivém výsledku Českého slavíka 2016, ale možná to nebylo až tak překvapující.
Tomáš Vyskočil
Ztracen ve vzpomínkách V.
Připadá mi někdy až hloupé, že pořád dokola používám tento nadpis a jen měním číslo, které jej zakončuje. Možná tentokrát někdo přečte ten samý nadpis a již sám si domyslí, o čem to budu psát. Nicméně ona pětka na konci nadpisu je více než symbolická, protože tento rok to bude pět svíček, které ponesu na Vánoce na hřbitov.
Tomáš Vyskočil
Smyslologie se vrací I.
A je to zase tady. V posledních týdnech jsem na všechno tak myslel a vzpomínal, že jsem to možná snad i sám zase vyvolal. A ač mám v plánu o tom více psát, v tuto chvíli absolutně netuším, kde to skončí.
Tomáš Vyskočil
Tak přece státní maturita
Nikdy mě nenapadlo psát na Téma týdne. Většinou jsou to takový klišé témata, že ať by člověk napsal, co chtěl, bude to zase jen jedno klišé. Nicméně píšu si tak pravidlně svůj blog, který spíš už používám jako informační kanál o české, britské a anglické singlové hitparádě a najednou vidím téma týdne Maturita. Hm, zajímavé téma. Jsou zrovna maturity, poprvé i státní maturity a právě poprvé, což mi vhání úsměv do tváře, když vidím, jak jsou všichni proti státním maturitám a jaký je kolem toho humbuk.
Tomáš Vyskočil
Ztracen ve vzpomínkách IV.
Tento rok to začalo zvláštně. Ležím v posteli a jsem zcela pohlcen svou novou prací a vnímám kolem sebe jen to nejnutnější. Nechci promeškat žádný termín a chci prostě ze sebe vydat maximum. A při všem tom shonu zapomínám na ten důležitý termín, den kdy se mi změnil život.
Další články autora |
Ženě se do ruky zakousl pes. Muž, který jí přispěchal na pomoc, zvíře zabil
Ženu v Žihli na Plzeňsku vážně pokousal volně pobíhající pes. Na pomoc jí přiběhl příbuzný, který...
„Krok ke třetí světové.“ Ukrajinci zasáhli klíčovou ruskou radarovou stanici
Ukrajinská armáda zřejmě tento týden zasáhla významnou ruskou radarovou stanici, která je součástí...
Brutální útok nožem v Mannheimu, policista po něm bojuje o život
Šest lidí v pátek utrpělo zranění při útoku nožem na náměstí v centru německého Mannheimu, uvedla...
Nemocnému synovi vstříkla do krve vodu. Chtěla jsem, aby to skončilo, řekla
Mimořádně nešťastný případ matky samoživitelky a jejího vážně nemocného dítěte řeší Městský soud v...
Česko explodovalo zlatou hokejovou radostí, fanoušci v Praze kolabovali
Česko v neděli zažilo hokejový svátek. Fanoušci vyrazili sledovat finále mistrovství světa na...
Babiš se bavil na skákacím hradě. Rodiče trnuli, co na to jejich děti
„Trnul jsem, že se syn pana Babiše zeptá: Co tu děláte?“ oddechl si pětatřicetiletý muž před...
Řidič pod vlivem alkoholu nezvládl řízení. Při nehodě zemřel spolujezdec
U obce Bradlecká Lhota v okrese Semily v sobotu dopoledne havarovala dodávka. Při nehodě na místě...
Zasáhnout Rusko tam, kde ho to bolí. Ukrajina utahuje smyčku kolem Krymu
Sledujeme online Ukrajina stále více komplikuje ruskou snahu udržet se zuby nehty na anektovaném Krymu. Pokračuje v...
KOMENTÁŘ: Od holubice k jestřábovi. Z Macrona se stává vojenský stratég
Premium Postihlo to i jiné francouzské prezidenty. Když jim začali salutovat armádní generálové, náhle...
- Počet článků 45
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 914x
přišel jsem a nevím odkud,
jdu a nevím kam,
divím se, že jsem tak veselý.