Afghánistán, mise 2, den 13: Je jaro a budí se mi hlavy
Nejdřív tma. Strach. A bolest. Kdo jsem? Nemůžu pospojovat zmatečný záblesky. Nemůžu se pohnout. Vedle mě známá osoba. Táta. Pomalu se to vrací. Ruce. Nohy. Pohyb. Jídlo. Chutná… Za čtrnáct dní je to zpátky. Chodím. Jde to blbě, ale baví mě to. Venku v nemocnici je sluníčko. Je tam ten voholenej s foťákem. Prej se mi hrabal v hlavě. Směje se nahlas, když počítám od jedný do deseti. Chtěl bych mu něco říct, ale to mi nejde. Taky se směju. Jmenuju se Rahmudin, porazilo mě auto, operovali mi hlavu a zejtra jdu domů. Snad tomu sáhibovi na příští kontrole sám řeknu, že vypadá dost blbě a měl by si vyprat kalhoty.
Rahmudin, zachráněný 10letý pacient traumacentra Lékařů bez hranic v Kundúzu.
Ranní hlášení je veselý. Protože jsem po probděný noci dost unavenej, vedu to aktivně a nedávám šanci Timorimu, co to má normálně na starosti. Chci do postele. Když ale přijde na obrázky chlapíka, kterej má zpřelámaný všechny zánártní kosti, ujede debata jak tuk-tuk. Totiž to je místní tříkolovej taxík. Motorka i auto. Když se to pohybuje, jste vlastně uvnitř i venku. Začneme se hádat, jestli je pasažér IN, nebo OUT. Místní se řehtaj a baví se nad vpodstatě úplně nepodstatnýma otázkama, který ale my u nás doma v Evropě bereme zcela vážně. Jinak před náma leží další zlomená noha mezi tisíci jinejma. A hledáme nějakej způsob fixace.
Jdu spát ve 23:30. V 1:15 telefon. Zastřelenej. Jede na sál a ty přijď. Nééé, dneska ne! Už večer jsem tak unavenej, že jsem se při obligátnim běhu kolem chalupy jen plazil. Teď už jedu na zálohy, je čas si to přiznat a odpočinout si. Mechanicky se oblíkám a opakuju si dvě věci: Nezapomeň si brejle, ať to nemáš na tváři. A igelitovou zástěru! Na sále je už připravenej šedesátiletej děda. Zloděj ho střelil z blízka. Byl to trouba bez anatomickejch znalostí. Neposlal tu kuli napříč tělem nejkratší cestou, aby byla chirurgie jednoduší. Ne. Prostřelil toho pantátu zleva od žaludku a kule vyletěla pravou půlkou zadku. Pak mu ustřelil levou stehenní kost a kule vyletěla pro změnu levou půlkou.
Když ho otevřu, je tam litr krve, totálně roztrhaný tenký střevo a jeho závěs, díra v tlustým střevě. Za stolkem mi chrápe unavenej sestrák a naproti mně chirurgickej elév. Za plentou nasranej anesteziolog Roleček a přede mnou další nekonečná noc plná jazykovejch bariér, litrů potu při nefungující klimatizaci, vzteku a zoufalství ? a tahu na branku, aby to nějak dopadlo. Uřízl jsem metr a půl tenkýho střeva a provedl spoustu dalších úkonů. Když to zavřu, ještě musím dodělat dočasnou trakci přes kladku, než mu nohu opravíme definitivně.
Roleček dělá svý obvyklý zázraky, a tak je z nestabilního pacienta na umření zase pomalu starej strejda, kterej má šanci. Na sále to vypadá jako po texaským masakru motorovou pilou. Nad ránem se vracím na základnu a jsem tak gumovej, že si zapomenu jít lehnout, za hodinu jedu zpátky do našeho ústavu v poušti…
Je jaro a budí se mi hlavy. JIPka mě fakt baví. Proto na ní doma pracuju a nechce se mi na standardní oddělení. Je to alchymie, detektivka, drobný zásahy do křehkýho mechanismu, kterej se rozsype, jen se na něj křivě podíváš. Další dvě kraniotomie (operace hlavy) se mi pomalu probouzí. Mám radost. Poslední dny tady byly dost depresivní, žádnej posun. Teď oba chlapce postupně odpojují z ventilátorů. Už i otvíraj oči a vrací se do vědomýho života. Jsou to pro mě nepochopitelný věci, co si jeden prostřelenej mozek a druhej tyčema našlehanej nechá líbit. Ale mám radost. Ti operovaní jsou na tom výrazně líp než jiný, co zdánlivě nemaj poškození mozku tak velký. Jeden takovej se zlomeninou spodiny lebeční už tady zejtra nebude. Umře, jeho zranění jsou příliš vážná. Ti dva ale pudou na specializovaný oddělení, říkám tomu „na hlavák“.
Kolegové Samsoor a Timori vedou zajímavou debatu. První je velkej patriot. Vyčítá tomu druhýmu, že je depresivní ze současný situace v Afghánistánu. Druhý se brání. Jak má v tomhle bordelu vychovávat děti a jakou asi mají budoucnost? Kolik let za sebou už se to tady mele. První mu v perštině kontruje, že jednou se tady narodil, tak ať kurva statečně žije ten život tady. A ať je šťastnej, má dobrou práci, může se starat o pacienty. A nasupeně odchází.
Pravdu mají oba. Pro oba to musí bejt těžký. Jeden vidí zmítající se zemi, druhej nulovou šanci na normální život. Máme v týmu psycholožku Helenu z Islandu. Denně na odděleních potkává desítky lidí, kteří přestali doufat. Na houby je ta situace tady. Je to hrdej národ tvrdejch a krásnejch lidí, kterej zakouší svinstvo nekonečný války. Říkám si, jakou my máme kliku. Stačí se narodit na blbým místě. Jen náhoda ? a život se stane beznadějným bojem o přežití.
Nejsem neurochirurg. A nejsem ani průměrnej chirurg. Ale Rahmudin a jemu podobní je přesně ten důvod, proč dělám svoji práci. Já mám strašnou kliku, že dělám něco, co mě neskutečně baví. Nepotřebuju ani prachy, ani slávu. Myslím, že mám tu nejzdravější motivaci, moje úsilí je plně odměněno výsledkem. Rahmudin přišel s hlavou v hrozivým stavu. Nevěřil jsem, že se kdy probudí z kómatu. A ten malej prevít chodí!
Když si ho ráno fotím a natáčím, mám zamlženo. Ale objektiv je čistej. Já jsem na tohle asi trochu cíťa. Když se na mě ten kluk usměje, už normálně brečím. Chodí, hejbe všema končetinama, postupně se zvyšuje svalová síla, počítá si na prstech, všemu rozumí, poznává, vyjadřuje radost nad plánovaným odchodem domů. Má částečně ochrnutý obličejový nerv vpravo, ale časem se zase naučí pískat. A věřím, že bez problémů i znovu mluvit. Na hlavě mu zůstane můj podpis. Na čtrnáct dní jsme si zkřížili cestu. Pár minut chirurgie a nekonečný hodiny fantastický práce místního rehabiliťáka. Ano. Takhle práce má sakra smysl! Fantastická spolupráce expatů a místních zdravotníků pod vlajkou mnou nekonečně obdivovanejch Lékařů bez hranic.
Tomáš Šebek
Na Favoritu Manhattan kolem do kola (explore NYC by Favorit F1, chapter #3)
Chci jízdenku na kolo, strejdo! Pokladní na stanici Long Beach nechápe a furt dokola mluví o bike permit. Nechci permici! Chci jednorázovou jízdenku do centra NY, chápeš?!
Tomáš Šebek
Na americký cyklostezce na kole pod pokutou $250! (explore NYC by Favorit F1, chapter #2)
Dálnici na kole? Big thanks & fuck you! Dnes jsem chytřejší. Dnes jsem víc než chirurg! Long Beach opouštím přes Island Park na sousední, vlastní Long Island. Intervalový tréning z červené na čevenou po 200 metrech pokračuje ...
Tomáš Šebek
Na kole po dálnici! (explore NYC by Favorit F1, chapter #1)
Já si říkal, nevjížděj tam! Vybočit jedinou silnicí z východního cípu Long Beach mimo ostrov samozřejmě lze. Po dálnici. Na Favoritu F1, co narvaným americkým kárám fakt nestačí. Speed limit 55 nepřesáhnu, to je mi teď už jasný ..
Tomáš Šebek
Z Long Beach na Manhattan (explore NYC by Favorit F1, chapter #4)
Na konci Ohio Ave vlevo. Stoupám do pedálů a držím 36kmh na rovince. Jako obvykle se vztekám s dírama velikosti jednoho Favoritu, trpím s kotoučovkama, když dobržďuju na všech(!) křižovatkách na červenou. Smart city Long Beach!
Tomáš Šebek
Afghánistán, mise 2, den 23: Bezesné noci
Ratatatatatatata, ratata ... tata, bum, bum ... 6:09 budíček. Po hodině spánku. Nejdřív štěkající kalachy. Pak kulometná palba. Následuje několik výbuchů. Ne, dneska neslaví. Tohle trvá tři minuty, a to je podezřele dlouho.
Další články autora |
Královna fetiše rozdráždila Ameriku. Její fotografce se klaní i feministky
Seriál „Nejkrásnější fotografka“ či „nejlepší pin-up fotografka na světě“. Taková čestná přízviska si...
„Krok ke třetí světové.“ Ukrajinci zasáhli klíčovou ruskou radarovou stanici
Ukrajinská armáda zřejmě tento týden zasáhla významnou ruskou radarovou stanici, která je součástí...
Turek: Z Nerudové mi bývá špatně, o hlasy komoušů a progresivistů nestojím
Bývalý automobilový závodník a lídr Přísahy s Motoristy Filip Turek patří mezi černé koně...
Česko explodovalo zlatou hokejovou radostí, fanoušci v Praze kolabovali
Česko v neděli zažilo hokejový svátek. Fanoušci vyrazili sledovat finále mistrovství světa na...
Pavel se zranil na motorce. V nemocnici na pozorování zůstane několik dní
Prezident Petr Pavel se zranil při jízdě na motorce. Zranění nejsou vážná, ale vyžádají si...
V Gaze se 70 procent pomoci z moře ukradlo. Hamásu se „odklánění“ hodí
Premium Plán amerického prezidenta Joea Bidena nakrmit Gazu pomocí plovoucích přístavů dostal ránu...
Poslední šance dostat dítě na tábor. Co se letos mění a kde ještě hledat místo
Premium Čarodějnickými hábity, klobouky a nezbytnými hůlkami se děti z Teplic na rozdíl od filmového...
Rusko je agresor, připustil lídr SPD Mach. Chce zrušit Green Deal
Stanovuje si troufalý cíl zrušit Green Deal, zpochybňuje závazek přijmout euro a připouští, že...
Fackují ho, kopou, ničí mu foťáky. Ale stařičký král paparazzi stále fotí
Seriál Jedenáctkrát mu zlomili žebra, jednou ho pobodali, sto osmdesátkrát byl v nemocnici. Naposledy...
- Počet článků 38
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2087x