Na americký cyklostezce na kole pod pokutou $250! (explore NYC by Favorit F1, chapter #2)

Dálnici na kole? Big thanks & fuck you! Dnes jsem chytřejší. Dnes jsem víc než chirurg! Long Beach opouštím přes Island Park na sousední, vlastní Long Island. Intervalový tréning z červené na čevenou po 200 metrech pokračuje ...

Červená, Cvak, hop-off, zelená, hop-on, cvak. Vyladil jsem pravou nohu na zásek do těhle zvláštních SPD napoprvé. Zabrzdit namístě a hned zase akcelerace z místa na 40kmh. A tak pořád dál až na výpadovku. A zlobí mě dneska přesmykač. Správnou polohu ladím dvojím cvaknutím nahoru anebo dolů podle potřeby. Na beranech mám pádlo na ukazovák s prostředníkem pro lehčí převody, malý push na palec na vnitřní straně na ty těžší. Tohle by mohlo být lépe vymyšlené, třeba jak to znám s vlastního krossového Giantu. Protože jinak je to kolo takové, že máte dojem, že se narodilo jen pro vás. Ono se taky tak narodilo! Favorit je personalizovaný. V misi (a na www.favorit.cz) má napsáno: "Nejosobnější kolo na světě".

Ujedu asi dvacet kilometrů a doprava natolik zhoustne, že už nevychází ani pravidelné úniky ze silnice doprava na chodník a skojem zpět do ulice mezi brzdící auta. Tak tohle mě nebaví. To už si člověk neužije. Ani na skútru už by to nebyla legrace. Fuck off local traffic! Otáčím do příčnalice. A protože bych se do levýho na odbočení nedostal, po podélném přejedu na příčný přechod. Tam čekám na zelenou pro chodce. Dementní trochu, že  Ale přijde mi to jako bezpečný odbočení tady v americkém provozu mezi řidičema, co jsem jim před chvílí skákal z chodníku před přední masky.

Projížím nekonečným předměstím. Připomíná mi to irský Dublin nahoře z Moyville, kde jsme rok bydleli. Omrzí se to hned za chvíli. To je krásný obrat. Ale docela mě baví fofrovat v těch uličkách a většinou rychleji než auta vlevo ode mě. To ten závodní Favorit F1 Special fakt umí - fofrovat. Když se točím zpět na směr domů, abych strefil tentokrát západní výpadovku resp. nábližku, najíždím (ach bože) zase na dálniční obchvat. Hustota jak na brněnský. A tak si až na poslední chvíli na panelce pod sebou všimnu, že je mezi dvěma panelama schod 15 cm výšky. Naštěstí ve směru ode mne dolů. Kdyby to bylo opačně, tak bych si teď parádně rozbil hubu. Namísto toho jsem si hópnul.

Po úmorných čtyřiceti najíždím protisměr západní výpadovky zpět na Long Beach. Když zastavuju, abych se zase vyfotil na "like higwhway", vzrušeně si všimnu cyklostezky vpravo ode mně! Hurá, najíždím ... a zpomaluju. Celou tuhle opršele místy zelenkavou cyklostezku již dávno napříč rozrušili kořeny stromů. Čili jedeš jako na valše. Drrrrrrr. Prdel trpí. A nikdo tady nejezdí. Možná už deset let nikdo tady nejel? Mýtnicí projíždím samozřejmě bez placení. Tak používám i newyorské metro. Jediná cesta mimo v panelových blocích uzavřenou dvouprodovku vede po pedestrians path. Tady nikdo pěšky nechodí. Ale jet na kole je možné pouze pod pokutou 250$. Jedu tudy.

Dnešní dojem? Dnes si říkám, že už z Long Beach na kole už nikam nevyjedu. Že se prostě přiblížím vlakem někam jinam. Pro zpovykané pražáky na růžových Rekola, co si denně říkáme o smrt vestoje ve šlapkách, je tohle všechno tady jeste celkem O.K. Co by řekl holanďan? WTF!?