Vězňova píseň nebytí

Mříže bez vůně
jitrocele,
den navždy nocí
protkaný,
a muž, co stůně
v šedé cele,
vězeň, jenž procit‘
s potkany.
A chladná jitra
bez kabátu,
vadnoucí květy
bez stvolů,
schováš si zítra
minci katům,
pro snadné lety
sokolů.
V dálce zní zvony
minaretů
a čepel tíseň zachytí.
Zní tklivé tóny
oněch světů,
vězňova píseň
nebytí.