Řecký příběh.

Dnes se pokusím o jiný typ článku. Bude o Řecku, ale nejprve začneme v Československu kolem roku 1985 a jak to u nás tehdy vypadalo. Následně z toho dovodím, co se stalo v současnosti v Řecku.

Tak dnes zkusíme trochu jinou formu článku. Nebude úsekový, zkusím, jak mi půjde plynulé vyprávění.

Píše se rok 1985, jsme v Československu za dob reálného socialismu. Všichni mají práci, vydělávají si celkem solidní peníze, trápí je pouze to, že je celkem není za co utratit. Ceny jsou směšně nízké, zboží v obchodech ovšem málo, a když už nějaké je, tak v absolutně nelákavém designu. Situaci se snaží občané vyřešit po svém - objevili se totiž šikulkové, zvaní veksláci, kteří dokázali přivézt žádané zboží ze Západu. Celkem to nebylo nic složitého. Kurs DM ke koruně byl tehdy naprosto nelogicky nízký, co si pamatuji, tak se pohyboval někde v oblasti 4,50 Kčs za jednu DM. Byl to sice lidový kurs, měl však jednu drobnou nevýhodu, pokud by totiž byly za takovéhoto kurzu marky k sehnání volně, nedaly by se za takovou cenu nikdy udržet dlouho, a kurs by se musel upravit na tržní, který v té době byl někde kolem 13 Kč za DM, ovšem pouze u těch šikulků, zvaných veksláci. Kdepak asi ti šikovní kluci brali své DM, aby je mohli na černém trhu nabízet za takovou cenu, která byla stále ovšem pro lidi přijatelná? Neprve si musíme odpovědět na otázku, jak se komunistům dařilo udržovat takový zázračně nízký kurs k marce a nepřipustit na ně "run". Celkem jednoduše. Celá naše západní hranice byla přeci nepropustně oplocena tak, aby k nám nemohl proniknout žádný "imperialistický hrdlořez", který si ovšem do našeho státu vesele jezdil zájezdovým autobusem a stačil mu na to západoněmecký pas a občanství. Ovšem i jemu byl nabídnut tento zcela nelogický kurs, za který by si toho ale Němec moc u nás nenakoupil. I co se nestalo. Objevila se nabídka od těch šikulků, že mají pro Němce připravený výhodnější kurs - pohyboval se někde kolem 8 Kčs za DM. No, kdo by po takové nabídce neskočil. Čili Němci koupili koruny za výhodnější kurs, než byl k mání v bance, a naši milí veksláci měli v ruce jejich DM připravených na prodej, západního zboží chtivým Čechoslovákům, za bratru krásnou cenu, oněch již výše zmíněných 13 Kčs za DM. Všude vládla spokojenost, jenom stát na tom byl jaksi bitý, a tak se po celou dobu své vlády potýkali komunisté s naprostým nedostatkem deviz, což se projevovalo mimo jiné nedostatkem dovozového zboží, například banánů. V roce 1989 jsme tedy měli nedostatek zboží a přebytek peněz a na srovnání trhu tedy stačilo uvolnit ceny, což se také v roce 1991 stalo. A nyní přejděme do současnosti a přenesme se do Řecka. V Řecku také chtěli zkusit socialisticky žít, ale v jejich systému se žádná přepážka, která by oddělovala Řecko od světa, pochopitelně udělat nedala. Řecko, jako člen NATO a posléze též EHS, si něco takového nemohlo dovolit. Nedostatkové zboží by nejspíš Řekové nerozdýchali a plot, zabraňující cestování do tržních ekonomik, také postavit nemohli. Jak to tedy udělat? Nezbylo nic jiného, než tyto regulační prostředky něčím nahradit. Čím? No, a tady si dovolím vyprávění přerušit, protože to, čím Řekové vyřešili svůj socialismus v tržním prostředí, se nyní projednává na světové úrovni, a domnívám se, že do budoucnosti by Řekové měli spíše hledět s velkým pesimismem.