V sobotu jsme se dozvěděli jméno nového předsedy KDU-ČSL. Okolnosti nasvědčují, že toto rozhodnutí delegátů bylo klíčové a zřejmě poznamená nejen stranu na dlouhou dobu dopředu. Co ale poodhalí volba Cyrila Svobody. Mimochodem - základ tohoto textu vznikl v pátek, tedy před tím, než byl výsledek jist.
Česká politická scéna se pohybuje z dlouhodobého hlediska ve dvacetiletých cyklech. Vždy zhruba jednou za dvacet let dojde k proměně politické scény na dlouhou dobu dopředu, překreslí se politická mapa a vznikne nový pořádek. Alespoň je to jedna z teorií.
Vsetínský sjezd sice sám o sobě neznamená změnu politického pořádku, ale může výrazně naznačit, nakolik radikální – zda vůbec nějaká – změna politické reality nastane. Lidová strana si musí vybrat nový směr, neboť se jí jedná o přežití. Volba nového předsedy zároveň může být (dosti paradoxním způsobem) dobrým vodítkem pro výsledek říjnových sněmovních voleb. Aniž by totiž existovala nějaká vnitřní souvislost mezi osobou křesťanských demokratů a dominantní silou ve sněmovně, je jistě dosti zajímavou skutečností, že v čele KDU-ČSL stojí vždy osoba spíše oponující dominantnímu názoru politických preferencí: před sněmovními volbami v roce 2002 se vystřídal spíše pravicově orientovaný Jan Kasal s levicovějším Cyrilem Svobodou zhruba v době, kdy došlo k změně v průzkumech veřejného mínění od demokratů sociálních k těm občanským. A když pak Svoboda našel cestu do levicové vlády, zvolila strana svým lídrem napravo stojícího Miroslava Kalouska, kdežto pro vznik středopravé vlády v roce 2007 už musel v čele strany stát Jiří Čunek, chápaný opět spíše jako představitel levého proudu. Pokud bychom přijali tuto pochybnou konstrukci, pak vítězství europoslance Březiny znamená volební triumf levice, kdežto jeho protikandidáti naznačují volební úspěch ODS.
Celá tato konstrukce samozřejmě nevykazuje žádnou přímou souvislost s uvažováním veřejnosti či přímo s výsledkem voleb a pravděpodobně je to jen náhodným sledem událostí, nicméně to může být zajímavým zdrojem pro prognózy a tipy, jejichž počet se bude zvětšovat úměrně tomu, jak se blíží den voleb.
Lidová strana je základem polistopadové politické kontinuity. Jejím úkolem je v dnešní době spíše než ono šrámkovské „být vždy při tom“ zásada hájit v pravicových vládách levicovější přístup, kdežto v levicových ten pravicovější. Už jen proto je u strany s tak vysokým koaličním potenciálem velmi důležité, koho křesťanští demokraté shromáždění ve Vsetíně vyšlou do svého čela, aby jim obhájil místa ve sněmovně.
