Odpolední sen

Politicky laděné verše o snu, co nikdy nebyl.

Po obědě milo, teplo…
V novinách svůj noříš zrak:
„Ekonomika“ – „Euro“ –
Usneš ani nevíš jak…
Klaus řekl, Fischer schválil
(proti byl jen Stropnický – syn)
Skončeno a podepsáno,
Slovo změnilo se v čin.
Našlo se pár dobrých hochů,
A tak přes komunistů vztek
Na Rus jsme se vypravili,
Udělat tam pořádek.
Všechny státy válkychtivé
Dodaly nám pohnuty
Pušky, děla, též 3 tanky,
Za porcelán a valuty.
V čele jel co avantgarda
Pražských pravdoláskařů sbor,
Ještě před ním na Pegasu,
Generální inspektor.
Hudbu obstarala „Cesta“
(1 buben, 12 lyr)
Z Ratha byl velmi dobrý
Rechnunksuntroficír.
Vzadu socialistické šly ženy,
Potom Parkanová coby bard.
Všechno stálo republiku
Nejvíc dvacet miliard.
V Moskvě mezi putinovci
Zpráva o tom podniku
Vyvolala samozřejmě
Nevýslovnou paniku.
Za týden jsme táhli Moskvou
V triumfálním pochodu
A tím Rusku navrátili
Jeho starou svobodu.
Klause na piedestal carský
Svorně vznesla celá Rus,
Paroubek mu asistoval,
Coby generalissimus.
Macha v slávě dosadili
Za ministra obchodu.
Čunek jako archijerej
Svatému dán synodu,
Vlčkovi svěřen úřad
izraelského vyslance,
Weigl plakal jako dítě,
Když mu dali finance.
Rath pak svými ciráty
Dootrávil sověty,
Intelektuál Kuras dostal
Ministerstvo osvěty.
(Dlouhou, trapnou diskuzi měl
Stropnický se synátorem:
„Bodejž bys byl kluku, mlčel!
Moh´s být gubernátorem!“)
Mně pak – ještě nyní slzím –
Samoděržavný děl cár:
„Tys byl vždycky dobrý straník,
Nechceš být můj kronikář?“
Mějž sto zlatých rublů denně,
Nad to třicet za řádek,
Lokaje, byt, automobil,
Sedm vlastních písařek…“
Ne – tolik blaha snésti,
K tomu jsem již neměl sil.
Pad jsem před ním na kolena…
…a tak jsem se probudil.