Za generační propast v Česku může komunismus

Problém generační propasti mezi „mladšími a staršími“ v Česku mírně eskaloval krátce po natočení klipu „přemluv bábu…“. Kdyby však žádný problém v generačním rozdílu předtím neexistoval, těžko by mohl klip vyvolat takové pozdvižení. V čem je tedy situace v Česku takto výjimečná?

Starší generace vyrůstala v úplně jiném státním zřízení. Byla tlačena do pozice, kdy něco jiného se smělo říkat, něco jiného konat, a to vše navíc jen na některých místech. Lež tak byla přirozeně zakotvena v našich životech. Stejně tak bylo třeba vychovávat i potomky. Avšak, právě výchova mladých doznala po r. 1989 významných změn. Respekt k ratolestem – „jsou to osobnosti jako všichni ostatní lidé“ – vede také k jejich větší emancipaci a menší bojácnosti v dalším životě. Také delší studium (titul Bc. na vysoké škole) v budoucnu umožní větší různorodost vlivů na dospívajícího studenta, a tedy lepší utříbení si názorů na společnost a okolí. V tomto ohledu je naše současné prostředí značně čistší a férovější.

Uvolnění poměrů však s sebou také přináší např. bouření se proti autoritám (obzvláště umělým), překračování spousty pravidel (nejen) v období studia, opíjení se v barech a hospodách atd. Není však třeba jistá míra egoismu a protestu – obzvláště, dokud je člověk ještě mladý? Není správnou cestou si prožít to „překračování“ povolených hranic, obzvláště pokud to neohrožuje ostatní občany? Pokud se lidé naučí také stát za svými činy (s možností přijmutí trestu), je to naprosto v pořádku. Právě toto by mělo být hlavním úkolem rodičů a škol, což bylo před listopadem 89 nemyslitelné. Společensky značně škodlivé projevy (sympatizování s nacismem, grafity) je samozřejmě potřeba prevencí i represí patřičně umenšovat.

Skok vytvořený sametovou revolucí je tak značný, až je to pro většinu dříve narozených absolutně neúnosné. Přitom hlavním zájmem většiny (pra)rodičů je, aby se jejich děti měly lépe než oni – v čem je tedy problém? Jistě si většina z nás vzpomíná na lamentování našich učitelů: „Ti letošní studenti jsou hrozní a stále se to zhoršuje!“ Cožpak toto nevypovídá dostatečně o stálém a kontinuálním procesu? Procesu, který je u nás trochu zvýrazněn. To ale zvládneme, ne?