Kruhové objezdy v Česku jsou ukázkou amatérismu

Oproti normálním úrovňovým křižovatkám uvádí výzkumy pro kruhové objezdy o 40% nižší počet havárií vozidel, o 80% méně zranění a o 90% nižší počet vážných zranění a smrti. To vše z výzkumů pro Spojené státy. Podobná čísla zaznívají i ze západní Evropy. To by však v tom byl čert, aby si z toho České dopravní inženýrství nevzalo pouze část. Aby kruhový objezd splňoval tyto výzkumem zjištěné hodnoty, je totiž třeba respektovat několik základních pravidel.

Pravidlo první: Přechod pro chodce nemůže být umístěn tak, že povinná přednost chodci zablokuje veškerý provoz na kruhovém objezdu. V takovém případě může dojít naopak k většímu počtu kolizí než u běžné křižovatky.

Pravidlo druhé: Kruhové objezdy nemá smysl budovat tam, kde na jedné z dotčených silnic velmi významně převládá dopravní proud. Auta jedoucí po méně frekventované silnici na kruhový objezd stejně nemohou bezpečně vjet. Kdo cestoval ještě před nedávnem, když nebyla dostavěna dálnice z Ostravy do Olomouce, jistě poznává obec Drahotuše.

Pravidlo třetí: V případě dvou a vícepruhových kruhových objezdů v Česku zcela chybí základní pravidlo, které v západních státech významně zrychluje provoz. Vnější pruh je totiž určen k okamžitému odbočení. Vozidla jedoucí v něm deklarují, že na nejbližší odbočce sjíždí. Toto se děje tak automaticky, že v případě i dvouproudového sjezdu mohou vyjíždět vozidla zároveň i z vnitřního okruhu. V případě víceproudého nájezdu je tedy důležitý i pruh, kterým se na kruhový objezd vjíždí. V Nizozemí šli dokonce ještě dál a mezi jednotlivými proudy na objezdu jsou patníky, a tedy nájezdem ze správného pruhu je rovnou určena vyjížděcí odbočka.

Tedy ano budování kruhových objezdů. Ano zvyšování bezpečnosti. Ale také ano většímu vzdělávání dopravních inženýrů a placení zahraničních stáží.