Já opravdu do XXXLutz jet nechtěl…

Odmítám stádovost. Nekoukám téměř vůbec na televizi. Přesto jsem neunikl veřejné diskuzi ohledně reklamy na XXXL nábytek v Praze – Stodůlkách. Napadlo mne, že tam tedy určitě nepojedu. Ale ouha, rodina zavelela a my nasedli do auta a jeli koupit jeden konkrétní bílý kovový botník. Já nerad…

http://www.wvblog.at/wp-content/uploads/2007/10/xxxlutz.jpg

Je to na druhém konci Prahy a v sobotu okolo poledne bývá Praha průjezdná. Nebyla. Desítky oprav udělaly své. Auta stála v kolonách v podstatě celou cestu. To nejhorší však teprve mělo přijít. Parkujeme v garážích velkého obchodního domu a vyjíždíme po schodech. Vcházíme do obchodu a poptáváme se po botníku z letáku. Jsme prý ve špatném obchodě. Trochu mi to připomínalo špatný vtip, nicméně opravdu jsme byli v jiné prodejně (ve stejné hale je minimálně ještě jeden nábytkářský obchod).

Po delší peripetii se špatným patrem dojdeme konečně za pomoci místního asistenta k našemu botníku. Tak nějak bychom si ho, zvyklí z IKEA na Černém Mostě, chtěli odnést z nějakého samoobslužného skladu. „Samozřejmě, sepíšeme smlouvu,“ odpovídá nám asistent. Posadíme se tedy ke stolu a diktujeme na vyžádání: jméno, příjmení, obec, ulici a číslo popisné. Začínám mít trochu rudo před očima. „To není možné bez těchto osobních údajů u Vás cokoliv koupit?“ ptáme se. „Je to kvůli reklamaci,“ dovídáme se. Tento pěkně řečený nesmysl mne docela rozpálil. Poptávám se po vedoucím prodejny, ale zrovna není přítomen a paní v informacích tedy dostává telefonický úkol mi vše pěkně vysvětlit, abych nekveruloval. „Je to kvůli kupní smlouvě, kam se podepíšete.“ Ptám se: „A k čemu kupní smlouva?“ To už nikdo neví. Na její zadní straně je dokonce napsáno, že nic podepisovat nemusíte, když za zboží dáte peníze??? A navíc nikdo nás nelegitimoval. Takže Yetimu to také asi prodají.

Už už to vypadalo, že je bílý botník konečně náš (samozřejmě výměnou za naše osobní údaje). Opět omyl. Výdej zboží je samostatná budova, alespoň však za rohem té hlavní. Systém však převzali od kavárenské sítě Starbucks. Předáte kupní smlouvu zřízenci, který vyveze Vaše zboží ze skladu. Jakmile se blíží k východu s paletou a Vaším kusem nábytku, zvolá služba u vchodu: „pan Hudeček!“. Už dlouho jsem nebyl u doktora…

Opravdu naposled, rodina nerodina.