Za Babiše bylo líp - každej dostal zdarma čip

Málo platný - když nějaká pohádka skončí, tak se musí začít vykládat jiná. Právě začínají "Pohádky ovčí babišky"...

Testování na přítomnost koronaviru se u nás provádí bolestivým odběrem vzorku z nosní sliznice, i když jsou experimentální metody, které lze provádět samotestem doma. Proč nám je odpírají ? Protože skutečným účelem "očkování" je vpravení speciálního mikročipu do těla člověka, který pak může být na dálku ovládán pomocí 5G sítě. Například jistá Mathilda Browningová, čtyřicetiletá servírka z Újezdu nad Oklahomou, trpící alergií na pyl, dostala po příchodu z testování záchvat a vykašlala půlcentimetrový podlouhlý lesklý předmět, který modře blikal a vydával téměř neznatelné vrčení, doprovázené každou sudou hodinu tichým cinknutím. Když zavolala o radu místnímu lékaři, během půl hodiny se k jejímu domu sjela tři auta se zatmavenými skly, z nich vyskákali federální agenti a pod pohrůžkou zatčení jí inkriminovaný předmět zabavili.

Pamatujete ? Usmíváte se ? No jo, já vím... Těžko by se dneska našel někdo, kdo by mi na to ještě skočil. A vidíte, jenom blbé dva roky zpátky, taková podobná zpráva masivně kolovala internetem a "zasvěcení" lidé, kteří se nikdy nenechají opít lživým a zkorumpovaným majnstrejmem - či jak se ten zlý Sörösův synovec jmenuje - si ji navzájem přeposílali horem spodem jako o život, protože tomu bezmezně věřili. Víc, než vlastním příbuzným, nebo vlastním obvodním lékařům. No, je to už fakt dávno.

Ona totiž málokterá pohádka je natolik geniální, aby jí byla souzena dlouhověkost. Zlatovláska, Perníková chaloupka, Kocour v botách - pro ty není sto let žádná doba. Ale nějaký koronočip ? Odpad. Béčková nízkorozpočtová záležitost pro jednu sezónu. Jenže...lidi mají pohádky rádi. Chtějí je a mají na to právo. V dnešní době je ale strašná nouze o autory. Pohádky jim moc nevynášely. A tak když už napsali muzikály snad i o pružince z babiččina budíku, vrhli se na televizní seriály - a protože profesí a zájmových spolků je naneštěstí strašně moc, bude ještě nějaký čas trvat, než se na všechny dostane a historie spláchne do televizního klozetu třicetidílné tituly jako "Filatelisti", "Strážci kanalizace", "Policajti z Průhonic 3" atd. Takže buďme rádi za každého odvážného, kdo si dá tu práci, aby nějakou novou pohádku vymyslel.

Ale snad se přece jenom blýská na časy. Včera na mě mezi řádky internetových novin totiž zničehonic vykoukla pohádková babička. Jmenuje se Marcelka, má dobrotivý pohled a sympatický úsměv. Její první pohádka "O Makalovi a Nežvanilovi" sice nezačíná úplně tradičně "bylo, nebylo" ale jenom "bylo", nicméně taková drobnost se dá jistě odpustit. A tak se moc těším, až začne vyprávět dál. Sám jsem zvědavý o čem to bude. Pro ty nejmenší možná "O zlatém pávu" (s podtitulem "kterak se princezna Ája ráda fotila"). Větší děti by mohly zaujmout třeba tituly "O prožraném království", nebo "Fert a Maláča". A pro milovníky zmíněných nekonečných seriálů bude třeba rodinná pohádková sága "Tam, kde hnízdí čápi".

Mě jenom mrzí, že jsem se trochu ztratil v čase. Ještě nedávno mě totiž podobné pohádkové postavy neustále přesvědčovaly o tom, že BUDE líp - a teď najednou všechny mluví o tom, že líp už BYLO. To mě docela štve.To by totiž znamenalo, že jsem u jedné pohádky zase prospal happy end.

A nebo je to úplně jinak, celé je to jenom nějaká účelová kampaň a někdo se divákům s důvěřivou dětskou duší prostřednictvím cyklu Pohádky ovčí babišky zase snaží věšet čipy na nos ?