Fotbalové resumé

Včera večer vstoupili naši fotbalisté do kvalifikace o účast na MS 2010 konané v Jihoafrické republice (pokud se tedy stihnou postavit stadiony a silnice) a ze severoirského Belfastu si přivezli bod. Ještě o den dříve pak česká jednadvacítka bojovala v Uherském Hradišti s týmem Ukrajiny o postup do baráže o ME 2009 ve Švédsku, bohužel marně...

Začněme Lvíčaty. Ta měla před posledními dvěma zápasy ve skupině výbornou výchozí pozici a k postupu do baráže jim stačilo získat 3 body. Že to bude v Turecku více než těžké, bylo jasné hned od začátku, a tak prohra 0:2 asi nikoho ani moc nepřekvapila. Nicméně vyhrát na domácím hřišti se soupeři z Ukrajiny rozhodně nebylo nereálné, konečný výsledek 0:1 a třetí místo v tabulce bez možnosti postupu na mistrovství Evropy tedy bylo velkým zklamáním. Co je platné, že měli kluci šancí jako much na dortu v horkém letním dni a že jim tentokrát skutečně chyběla ona pověstná kapička štěstí.

EURO U-21 odvál vítr z východu a Lvíčata v čele s kapitánem Martinem Fillem se stala za posledních 8 let prvním českým výběrem této věkové kategorie, který nepostoupil ani do baráže o závěrečný turnaj. Možná to způsobila i nepříliš citlivá změna na místě trenéra v průběhu kvalifikace, kdy úspěšného Vítězslava Lavičku nahradil Jiří Kotrba, který navíc odmítl opustit svůj post generálního manažera českobudějovického Dynama. Sedět na dvou židlích se v tomto případě nevyplatilo, což ostatně Kotrba sám přiznal. Ale to už bylo trochu pozdě.

Český A-tým pak včera v severoirském Belfastu bojoval o první body do kvalifikace mistrovství světa. Meteorologové se bohužel protentokrát se svou předpovědí počasí trefili, a tak hráči nastupovali na hriště v prudkém lijáku a v nárazovém větru, který kvalitě fotbalu nijak nepřidal. Trávník byl po celodenním dešti nasáklý vodou jako školní houba, míč po odkopu jednou, maximálně dvakrát skočil a pak už se jen odkutálel o kousek dál. Tento terén výrazně zhoršoval možnosti kombinační hry po zemi, přesto se naši hráči právě o takový způsob hry snažili. A v prvním poločase i celkem úspěšně (což bylo možná způsobeno tím, že hráli po větru).

Sestava byla dopředu očekávaná, trenér Petr Rada zůstal věrný svému oblíbenému rozestavení 4-5-1, resp. 4-1-4-1 s osamělým (opět marným) Milanem Barošem na hrotu a ofenzivními "ostrými kraji" Radkem Šírlem a Liborem Sionkem. Naneštěstí na posledně jmenovaném bylo znát, že po zranění ještě není plně rozehraný, takže to chvílemi na hřišti vypadalo, jako kdyby náš tým hrál bez útoku. Až do fáze finální přihrávky předváděli čeští fotbalisté slušnou podívanou, zejména Jan Polák ve středu hřiště neuhnul z jediného souboje a několika Irům pořádně "naložil". Zaměstnali však naši vůbec pořádně brankáře domácích?! Odpověď zní - ne, bohužel nikoliv.

Naopak na začátku druhé půle jsme mohli po úniku Feeneyho inkasovat, naštěstí Petr Čech včas vyběhl a šanci zmařil. Brunt pak odražený míč na hranici velkého vápna netrefil přesně a přestřelil. Jistě, můžete namítnout, že Feeney stál v době přihrávky v jasném ofsajdu, rozhodčí ho však neodmával, a tak by gól platil, tedy kdyby padl. Naštěstí míč v naší bráně neskončil, tudíž je celá tato polemika zbytečná.

V průběhu zápasu byli čeští hráči podle mého názoru lepší než domácí, ale svou převahu nedokázali gólově vyjádřit. Co gólově, ani podle počtu šancí! Což je, bohužel, dlouhodobý problém českého fotbalu - naši hráči stále zlepšují práci v obranné fázi hry, ale ofenzivní činnost vázne a významně pokulhává za vyspělými fotbalovými celky. Celkově vzato však výsledek 0:0 nepovažuji za tragédii, i když to určitě není ani na oslavu. Máme bod zvenku, navíc z nevyzpytatelné půdy fotbalistů Severního Irska, kteří v minulé evropské kvalifikaci dokázali porazit i pozdější evropské šampiony ze Španělska. Pro začátek to vůbec není špatný výsledek, chléb se nejspíš stejně bude lámat až v druhé polovině kvalifikačního cyklu, tak si na to počkejme.