Fotbalová "šou" alá Petr Rada

Včera jsem spolu s mým manželem zhlédla modelové přípravné utkání českého národního týmu s prvoligovými fotbalisty Českých Budějovic hrané na pražském Strahově. A musím Vám říct - byla to hrůza!

Hned při příchodu na stadion nás mile překvapila cena vstupenek, hlavouni z ČMFS chtěli jen 50 korun za lístek. Osobně jsme čekali víc, zhruba tak dvojnásobek, tudíž nám zbylo i na nějaké to přeslazené pití (pivo ani jeden z nás nepije).Stejně tak jsme byli mírně zaskočeni množstvím lidí, kteří se na stadion dostavili. Ač je Strahov veskrze neoblíbeným místem pro fotbalové fanoušky, diváci zaplnili celou dolní polovinu hlavní tribuny a pár desítek lidí bylo schováno i nahoře pod střechou. Další příjemné překvapení.

Již dopředu jsme věděli, že na hřišti rozhodně neuvidíme Marka Jankulovského, Tomáše Ujfalušiho a Václava Svěrkoše, které trápila nějaká ta zranění. Že se posledně jmenovaný nakonec vrátil zpátky do klubu, tj. do Baníku Ostrava, a že nebude k dispozici na kvalifikační utkání se Severním Irskem, jsme se dozvěděli až po příjezdu domů z internetu. Tak jen doufejme, že forma Milana Baroše, Miroslava Slepičky či Martina Fenina je dostatečná na to, abychom v Belfastu nějaký ten gól dokázali vstřelit.

Když hlasatel - který pravděpodobně nikdy neslyšel jména jako Jiří Kladrubský, Zdeněk Pospěch nebo Jan Rajnoch, při kterých se zakoktával - oznámil, že se utkání bude hrát na 3x30 minut, mírně nás to zaskočilo. Nakonec jsme si ale řekli, že by díky tomu mohl mít zápas šmrnc a švih a že se tak alespoň do hry dostanou všichni zdraví hráči. Bohužel, ona první úvaha o atraktivitě a útočném pojetí fotbalu se ukázala jako lichá.

Základní sestava hrající v rozestavení 4-5-1, resp. 4-1-4-1 byla více méně očekávaná. Na levém kraji obrany zaskočil za zraněného Jankulovského Michal Kadlec, na místě druhého stopera pak čerstvého "Španěla" a zastupujícího kapitána týmu Ujfalušiho nahradil Jan Rajnoch. Na hrotu dle předpokladů běhal Milan Baroš. Tedy běhal... Spíše postával či vyklusával, bylo na něm více než jen trochu znát, že toto utkání považuje za ztrátu času a že by se nejraději viděl někde úplně jinde, nejspíš v nějaké té hospůdce. Když už se pak přecijen dostal k míči a vyrazil směr soupeřova brána, nechal se buď vytlačit ze střeleckého úhlu, nebo zakončil úplně mimo. A to i při 100% šanci v druhé třetině utkání, kdy hlavičkoval naprosto sám na prázdnou bránu.

V tu chvíli se diváci neudrželi a začali se smát, někteří posměšně zatleskali a z hlediště se ozval dokonce výkřik: "Baroš jede!". A najednou, kde se vzal, tu se vzal, vstal Petr Rada z lavičky, na které se do té doby schovával, a začal se rozhlížet po divácích, jako kdyby hledal toho "nýmanda", který si dovolil na jeho největší hvězdu tak sprostě zahulákal. Dal tak vzpomenout na svůj výstup ze závěru loňské sezóny ještě v roli kouče Teplic, kdy seřval jednoho z fanoušků za to, že si dovolil kritizovat jeho hráče. Tentokrát se sice udržel, nicméně já tohle chování skutečně nepovažuji za hodné reprezentačního kouče.

Ale zpátky ke hře. Jak už jsem říkala na začátku, byl to děs běs. V první části zápasu, kdy naši nastoupili v rádoby nejsilnější možné sestavě, jsme viděli jedinou slušnější akci co se útočné činnosti týká. Tu založil Kadlec, jeden z našich nejlepších hráčů, a zmařil Baroš, jeden z našich naprosto nejmarnějších hráčů. Druhá třetina byla lepší co do ofenzivního pojetí hry, bylo znát, že se hrálo v rozestavení 4-4-2 s Barošem a Miroslavem Slepičkou na hrotu. A byl to právě druhý jmenovaný, kdo po čtyřiapadesáti minutách hry konečně rozvlnil síť v bráně Českých Budějovic po přihrávce svého sparťanského spoluhráče Kladrubského.

Fotbalově nejpovedenější však byla až poslední fáze zápasu, do které již nezasáhl útočník Galatasaraye Istanbul Baroš. Opět se sice hrálo pouze s jedním klasickým hrotem, ale Kadlec na levé straně, Libor Sionko napravo a Jaroslav Plašil ve středu hřiště dokázali osamoceného Slepičku celkem slušně doplňovat. Navíc se i budějovičtí snažili více útočit (měli hned 2 solidní šance), tudíž se hra stala atraktivnější a zajímavější. Gól však už nepadl ani do jedné brány, a tak se Česká republika rozešla s Českými Budějovicemi konečným skóre 1:0.

Kdybych měla teď a tady někoho označit coby nejlepšího hráče utkání, jmenovala bych dva fotbalisty - Davida Rozehnala za defenzivní a Michala Kadlece za ofenzivní práci. Celkově vzato však musím říct, že sledování tohoto zápasu byla nuda a fraška a že výsledek je slabý, ne-li přímo ostudný! Už jsem manžela prosila, aby mi příště rozmluvil, až zase budu chtít na nějaké to přátelské utkání naší reprezentace zajít, bohužel souboj s Dány mě nepoučil.