Bohužel, jak se zdá, kromě bojů na hřišti (a v některých případech na ledu či v bahně) nás čekají i boje v hledišti a přilehlém okolí. Kdo za to může a jak z toho ven?
To nám to tedy pěkně začíná. Máme za sebou první zápasy jarní části Gambrinus ligy - a hned se vyskytly první problémy. A že by se jim dalo říkat zanedbatelné, to tedy určitě ne.
Situace první - ostravští fans dorazili do Brna a ještě před samotným výkopem vtrhli na hřiště ve snaze dostat se k fanouškům domácích a servat se s nimi jako koně (případně jako psi, vyberte si sami). Ochranka, která byla na stadionu přítomna a kterou brněnští pořadatelé zajistili, neměla naprosto žádnou šanci tomuto zabránit. Na scéně se tedy objevili policejní těžkooděnci a horko těžko nastalou situaci zažehnali, k potěše a úlevě všech slušných fandů.
Situace druhá - sparťanští ultras vyrazili do Olomouce a ještě před samotným vstupem na stadion zdevastovali jeden z olomouckých barů. Přivolaná policie několik těchto individuí zatkla a odvezla na záchytku. Při samotném zápase pak rádoby fanoušci Sparty vhodili na hřiště několik dýmovnic a začali se "pošťuchovat" s pořadateli. Ani ti se však nezachovali zcela bezúhonně, sebrané dýmovnice vhodili zpátky do sparťanského kotle a na osoby v něm začali stříkat pěnu z hasících přístrojů. Situaci zvládli, ne se ctí, ale zvládli.
A teď přichází na řadu otázka - skutečně pomohla smlouva ministerstva vnitra s ČMFS o (ne)přítomnosti policejních složek na fotbalových stadionech v průběhu zápasu? Dovolte mi za mě osobně odpovědět - ne. Ne tak, jak byla tato smlouva formulována, resp. ne s tím, jaké pravomoci (ne)dávají současné zákony pořadatelům. V tom totiž vidím zásadní problém.
Je sice pěkné, že všichni křičí, jak se o pořádek a bezpečnost mají starat pořadatelé a agentury. Je však také potřeba těmto lidem dát do ruky nějakou zbraň - ať již skutečnou či "pouze" legislativní. A to se, bohužel, nestalo. Bezpečnostní agentury ve své podstatě nemají žádné právo použít na nezvedence na stadionech hrubou, tedy fyzickou sílu, což je mnohdy ovšem jediná věc, která zabere a může pomoci. Ostatně to ukázaly právě dva výše zmíněné zápasy - "fanoušky" Sparty a Baníku se podařilo zkrotit až s použitím fyzického nátlaku prostřednictvím policejních obušků a hasících přístrojů. Bohužel, z hlediska českého práva, z toho mohou vzejít i nemalé problémy, zejména pro olomoucké.
Je veskrze úsměvné, jak tu všichni křičí po zavírání stadiónů. To však není řešení, které by tomuto řádění zabránilo! Uzavře-li se nyní stadion Sparty a Baníku Ostrava, jejich "fanoušci" budou před každým domácím zápasem obcházet stadion, rozbíjet výlohy obchodů (myšleno Fanshopů) a zdemolují kdeco. Ve výjezdech na venkovní zápasy jim pak stejně nikdo nezabrání, není totiž jak. A co víc - nejvíc "trpět" budou slušní fanoušci, tedy ti, kteří chodí na stadiony proto, aby se dívali na fotbal. Ti, co je jim vyčítáno, že jsou pasivní a za současnou situaci si mohou mj. sami.
Já jsem však přesvědčená, že kdyby se tito fanoušci, tedy skuteční příznivci svého klubu a fotbalu jako takového, ozvali, budou jejich zdraví a život ohroženy ještě mnohonásobně více, než je tomu nyní. Nedivím se, že se tátové, kteří na stadion zavítají se svými syny a příp. i partnerkami, raději neozvou, že raději němě sedí a trpějí chování vypatlanců, co se na stadiony chodí jen poprat. Stojí jim snad tahle indiviua za ohrožení zdraví svého i svých blízkých? Ne, nemyslím...
Současná situace není mezní, ale řešit se musí. Nečekejme na první mrtvé, je potřeba zasáhnout co nejdřív a rázně! Anglický příklad je důkazem toho, že existuje-li ta správná legislativa a je-li možnost a chuť ji dodržovat, může být na stadionech bezpečno. Zkusme tedy tuto cestu, nemáme co ztratit, můžeme jen získat.
