České olympijské ohlédnutí

Tak nám (skoro) skončila olympiáda, 16 dní plných sportu je za námi a všední dny zase před námi. Češi si měli z obrovské kolekce olympijských titulů a medailí přivézt domů hned 8 z nich, nakonec jich bylo "jen" 6. Je to málo? Zůstali jsme za očekáváním? Nebo je to skutečný obraz a odraz naší sportovní společnosti? Zastavme se teď na okamžik a zamysleme se nad tím.

Na základě výkonů našich sportovců z poslední doby a výpočtů fundovaných odborníků se všeobecně čekalo, že z Pekingu zpátky do Čech doputuje celkem 8 medailí. Horkými kandidáty na medaile byli střelkyně Kateřina Emmons (zlato, stříbro), skifař Ondra Synek (stříbro), oštěpařka Bára Špotáková (zlato), vodní slalomáři "Volfíci" (stříbro) a Štěpánka Hilgertová (ve finále udělala eskymáka a dojela předposlední), desetibojař Roman Šebrle (po mizerné sezóně dokončil na 5. místě) a skifařka Mirka Knapková (zradilo ji zdraví, dojela pátá). Tu osmou pak mohli dle předpokladů a očekávání vybojovat např. bikeři Michal Prokop nebo Jana Horáková (nepostoupili do finále), výškaři Jaroslav Bába (6.) nebo Tomáš Janků (7.), příp. náš deblový tenisový pár Radek Štěpánek a Tomáš Berdych (i díky zranění prvního z jmenovaných vypadli hned na začátku turnaje). Nakonec však měli nejblíž k medailovým stupínkům diskařka Věra Cechlová-Pospíšilová (5.), moderní pětibojař David Svoboda (před parkúrem 2., bohužel kůň ho neposlechl a David skončil hluboko v poli poražených), zápasník Marek Švec (4.) a jachtařky Lenky Šmídová s Mrzílkovou (7.). Životní závod pak v Číně absolvovat střelec David Kostelecký, který naprosto suverénně a zcela zaslouženě vybojoval zlatou medaili v trapu.

Suma sumárum jsme sice v historii samostatné České republiky získali co do kvantity nejnižší počet medailí vůbec, na druhou stranu 3 zlaté a 3 stříbrné stojí kvalitativně naopak velmi vysoko v pomyslném žebříčku úspěšnosti naší malé země na OH. Sám předseda Českého olympijského výboru Milan Jirásek je s letošními výkony a výsledky českých sportovců spokojen. Více snad očekával jen od tenistů a tenistek - a také v plaveckých soutěžích, kde však dlouhodobě zaostáváme za světovou elitou.

Mám-li soudit čistě podle sebe, považuji letošní olympiádu za veskrze úspěšnou. Jistě, MOŽNÁ jsme mohli získat víc medailí, ale uvědomme si, jak obrovská konkurence na světě je a jaké drobnosti mohou rozhodovat (a také rozhodují) o konečném pořadí. Stačí hloupá rýma, špatné vyspání se nebo třeba nevyhovující počasí - a je po nadějích. Navíc jsou tu vždycky i soupeři, kterým třeba naopak vyhovuje vítr a déšť či naopak velké horko, které v Pekingu také panovalo. A když si pak ještě uvědomím, jak a čeho jsou občas "schopné" české sportovní svazy, mám pocit, jako kdyby i těch 6 medailí bylo skoro malým zázrakem.

A tak už Vás jen na závěr žádám, vážení čtenáři - nebuďme nenasytní, radujme se z maličkostí a úspěchů "našich lidí" a buďme hrdí na každého Čecha či Češku, kteří se v tom obrovském světě neztratí a dokážou naši malou zemičku alespoň na pár dní zviditelnit. Tak jako to dokázala třeba Bára.