Výběr z anglického tisku. Vítězství Borise Johnsona.

Tohle je pro mojí maminku a pro další neangličtináře, kteří boj s angličtinou holt stále ne a ne vyhrát. Tak co psal o volbách britský bulvární deník DAILY MAIL?

Daily Mail je druhý nejprodávanější deník vůbec a podporuje konzervativce, takže radost ze čtvrtečních voleb byla veliká. Abyste si mohli užít, jak píše britský politický bulvár, zde je pár krátkých úryvků:

Richard Littlejohn: CHTĚLI DRUHÉ REFERENDUM ... A DOSTALI CO SI ZASLOUŽILI.
Nebylo to jen vzdorné potvrzení výsledku referenda, ale i zdrcující odmítnutí těch, kteří strávili poslední tři a půl roku pokusy o zastavení Brexitu. Volby také posloužily jako akutní připomínka, že mimo westmisterskou bublinu existuje život, a že sociální média nejsou skutečný svět. [...]
Výsledek prvního referenda si nedovedli ani představit, ale když překonali šok, pokusili se pohnout nebem i zemí, aby se ho zbavili, aniž by za to zaplatili jakoukoliv cenu. Koneckonců referendum má jen poradní hlas, říkali.
Ale tentokrát to bylo osobní, tentokrát byli oni sami na kandidátkách. Mohli všechno ztratit a ztratili, zcela spektakulárně. Nejen referendum, ale i svoje  živobytí. [...]
Minulé tři roky a půl roku, mantra westminsterského tábora Remainers (Zůstat) opakovala, že voliči Leave (Odejít) jsou silní rasisté, kteří ani nechápou, o čem hlasují.
Nyní přišel čas odplaty lidu. [...]
Všichni nemůžou být silní rasisté, jsou jenom otrávení a unavení z toho, jak jsou ignorování, urážení a jejich hlasy brány jako samozřejmost. [...]
Pomohlo i to, že Corbyn sám o sobě byl nevolitelný - ačkoliv děsivé samo o sobě je už vědomí, že miliony lidí, speciálně v Londýně, byly ochotné hlasovat pro stranu vedenou Marxoidem, milovníkem teroristů a anti-semitou zastydlým v sedmdesátých letech. [...]
Díky triumfu Toryů se brzy zbavíme okovů sklerotického evropského supersátu.
Chtěli druhý hlas lidu. A dostali, co si zasloužili!

Myslím, že už máme docela představu, jak píše Daily Mail. Co do údernosti, máme co dohánět. Daily Mail také zveřejnil komentář Douglase Murraye, známeho autora knihy Podivná smrt Evropy. MailOnline (web Daily Mailu) má nadpisy délkou podobné našim Parlamentním listům, že by přímo inspirace?

Douglas Murray: BRITÁNIE NENÍ ROZDĚLENÁ MEZI SEVEREM A JIHEM NEBO MEZI ČERVENÝMI A MODRÝMI. JE ROZDĚLENÁ MEZI OŠKLIVOU NETOLERANTNÍ LEVICÍ A NÁMI OSTATNÍMI. 
D.M. poukazuje na to, že levicová Labour získala křeslo v londýnské čtvrti, kde domy stojí přes milion liber a naopak ztratila poslanece v mnoha místech, kde i velké domy stojí pouhou desetinu této sumy. Opravdová propast ve společnosti dnes spočívá v tom, že konzervativci se zavázali plnit vůli lidu, zatímco dvě levicové strany strávily posledního tři a půl roku snahou tuto vůli zvrátit. 
Je to rozdělení na lidi s opravdovými starostmi a lidi zaměřené na záležitosti pro většinu lidí naprosto okrajové. Ukázalo se, že malá londýnská klika se uzavřela do svojí bubliny. Na síti si Vás takoví snadno zablokují, ale když přijde na elektorát jako celek, tak ignorovat jej už se ukázalo obtížnější, píše D.M.. 
"Poslední roky jsem seděl v halách a posluchárnách s levičáckými roboty a nechal se urážet právě jako zbytek obecného publika. Říkali mi "Malý Angličan", protože si myslím, že naše země nepatří do EU, říkali mi "rasista" a "špína" protože jsem měl obavy z příliš rozsáhlého přistěhovalectví, říkali mi "bigot" a "transfob", protože jsem odmítl předstírat, že biologické pohlaví neexistuje. A jak šokující, nějak jsem ztratil chuť je volit. Podezřívám zbytek veřejnosti, že má stejný názor.", říká Douglas Murray.
Ale vypadá to, že vzkaz stále nepochopili, pokračuje. Při oznámení výsledků žurnalista Paul Mason řekl, že je to "vítězství starých nad mladými, rasistů nad barevnými lidmi a sobectví nad planetou". Urážky pokračovaly během demonstrací o páteční noci. 
Takže ano, Británie je rozdělená, ale jinak než dříve. Je to rozdělení mezi ošklivou, netolerantní, metropolitní levicí a zbytkem z nás. A jak se ve čtvrtek krásně ukázalo, nás je víc než jich.

Do třetice pár vět z Unherd, britského komentářového webu založeného roku 2017. 

Paul Embery v článku JE TOHLE KONEC PRO LABOUR? píše:
Ukázalo se, že britská pracující třída nebyla nakonec ochotná svou vahou podpořit Londýno-centrickou, mládím-posedlou, středostavovskou stranu, která kázala náboženství liberálního kosmopolitismu a třídní válku. Kdo by to byl řekl? Tak pro začátek, já. [...] 
Věřili, že stále připomínání ekonomické nerovnosti bude stačit na to, aby Labour vyhrála. V tom se výrazně přepočítaliů; nepostřehli, že voliči pracující třídy touží po něčem víc než po ekonomických jistotách, chtějí také kulturní jistoty. Chtějí politiky, kteří budou respektovat jejich způsob života a vyzdvihnou koncepty reálného světa, jako je práce, rodina a komunita nad mlhavými koncepty jako je diverzita, rovnost a inkluze. Vposledku tak Labour prohrála kulturní válku, kterou si ani nevšímla, že bojuje. 
Hodit všechnu vinu za volební kalamitu na Corbyna by bylo příliš jednoduché, už dlouho před Corbynem strana začala prioritizovat agendu městského liberálního středostavovského voliče nad pracujícími lidmi.

Další popis toho, jaké voliče strana ztratila a na jaké se obrátila mi připomíná situaci naší ČSSD. I Labour si vybrala cestu k městskému liberálnímu voliči a na rozdíl od naší nerozhodně se potácející ČSSD se zatím zdá, že hodlá u této volby rozhodně setrvat. Stejně jako sociální demokracie po celé Evropě tak opustila své tradiční voliče. Článek v Unherd  končí tím, že jsme svědky počátku fundamentálního přeorientování britské politiky.

Všechny chyby a nepřesnosti jsou jenom moje, prosím o upozornění do komentářů. Příště se ještě zkusím pověnovat pár článkům z Guardianu, nejznámějšího deníku, který pohlíží na volební výsledky pochopitelně ze zcela opačné perspektivy.