Výběr z anglického tisku. Jak levicový Guardian hledá cestu k pracující třídě.

Pro mojí maminku a další neangličtináře. Jak hodnotí ztrátu voličů Labour třetí nejčtenější britský deník, levicový Guardian?

Vybírám z povolebního úvodníku nazvaného POHLED GUARDIANU NA PORÁŽKU LABOUR: EXISTENCIÁLNÍ KRIZE BEZ SNADNÉHO VÝCHODISKA, který vyjadřuje stanovisko deníku. Soustředím se na tu část, která zahrnuje vztah k Labour vlastním voličům:

[...] Tato prohra se nepodobá žádné, kterou Labour utrpěla ve své 119ti-leté historii. Strana vykrvácela ve středu Anglie i na severu, kde měla svou tradiční základnu. Ale problémy Labour přesahují střed Anglie. Skotsko, kde je jediný poslanec Labour, je nyní převážně nepřátelské území. Skotové by mohli v následující dekádě opustit unii. V Anglii se podpora Labour zdá proměňovat stejným způsobem jako u dalších sociálně demokratických stran v Evropě a začíná se omezovat na velká města a univerzity. Koalice mezi středostavovskými profesionály, často pracujícími ve veřejném sektoru a tradiční pracující třídou se ve čtvrtek rozpadla. Bez ní nemá strana žádnou cestu k moci. Výzva, které Labour čelí je tak existenciální a není žádná lehká a zjevná cesta k nápravě.
[...] Jako startovní bod Labour jasně potřebuje radikálně restartovat vztah s malými městy a venkovskými oblastmi Anglie a Walesu (Skotsko v současné pravděpodobně nebude částí žádného řešení). To především vyžaduje poznání že přístup typu "jedno-řešení-sedne-všem" nebude fungovat. Potřeby, zájmy a priority takového Spennymooru v hrabství Durham nejsou stejné jako potřeby, zájmy a priority Canterburské univerzity. Politika prosazující oživení a prohloubení místní demokracie pomůže Labour v nadcházejících letech začít znova. Svým způsobem je to návrat k počátkům strany, kdy se na konci 19.století Labour vynořila jako civilizační síla komunit, síla solidární a svépomocná, síla pracující třídy a pro pracující třídu. Stejná touha po oživení komunit charakterizuje post-industriální Británii.

Tolik k tématu úvodník. Tak bych si asi i já představovala sociální demokracii. Tohle se myslím povedlo. A teď čeho by se měla Labour podle komentátorů Guardianu vyvarovat? Nesrine Malik v článku: MUSÍME SE NAUČIT MLUVIT S VOLIČI LEAVE (Odejít) ANIŽ BYCHOM UPADLI STEJNÉ PASTI JAKO HILLARY CLINTON píše:

[..] Dalo by se tvrdit, že projev v září 2016, ve kterém Hillary Clinton uvedla, "že polovinu Trumpových voličů byste mohli popsat jako takový košík ubožáků - rasisty, sexisty, homofoby, xenofoby, islamofoby, jen si řekněte", byl moment, kdy Clintonová ztratila volby. Bylo lehké zanedbat druhou polovinu jejího prohlášení, která představuje pro liberály výzvu a popisuje typ voliče, které Labour potřebuje získat - podle Clintonové jsou to lidé, kteří cítí, že na ně vláda nedbá, ekonomicky prohráli, nikdo se o ně nezajímá a nestará se, co se stane s jejich životy a budoucností a oni jen touží po změně. A je jim jedno odkud ta změna přijde.
[...] První část výroku bez té druhé a hlavně slovo "ubožáci" viselo nad zbytkem její kampaně jako jedovatý mrak. [...] Podobná obtíž pronásledovala liberální diskuzi ohledně voličů, kteří se rozhodli volit odchod v referendu o EU v roce 2016. Mluvit upřímně o komplikovaných motivech pro volbu odchodu z EU se stalo nemožné. Pokud byla použitá slova příliš silná, pokud kdokoliv nanesl rasismus nebo xenofobii jako částečnou motivaci pro odchod z EU, bylo to smeteno jako klasické samolibé pohrdání elity lidem. Jakékoliv podezření, že hlas pro Brexit a Borise Johnsona mohl zahrnovat i temnější motivace než obdiv k programu konzervativců se vždycky setkal se zabručením - no, není divu, že jste prohráli. 
[...] Toto je past Clintonové - past "některých, ne všech". Jakákoliv pochybnost o něčích preferencích se cynicky převede na útok na všechny voliče. Je určitě spousta důvodů proč by volič mohl volit stranu, kterou podporuje Tommy Robinson a Katie Hopkins. Ale není nijak divoké předpokládat, že xenofobie by mohla být jedním z těch důvodů. 

Takže komentátorka neodolá a rýpne si. Dělám jí první čárku za urážku voličů a nestarám se, jestli všech nebo jen části. A ptám se, k čemu je vlastně dobré zabývat se tou temnější částí motivace některých voličů?  [...] Mezi hrubým osočováním voličů a podlézáním jim lze nalézt rovnováhu. Nelze. Otázka je, proč se vlastně zajímat o negativní rysy voličů a proč ta potřeba jim je sdělovat? Buď chcete jejich hlasy anebo jim chcete říct, co si o nich myslíte. [...] Jedním z charakteristických rysů populismu je předstíraná vznešenost motivů voličů. Jsou vždy nedotknutelné a bezúhonné, zejména když jsou dotyční voliči autenticky pracující třída - třída která, zdá se, nikdy nezahrnuje černé nebo hnědé lidi. A komentátorka prostě do těch motivů rýt bude a bude i kdyby je to stálo všechny volby do konce světa. Dělám si druhou čárku. [...] Vcelku jsou tito voliči vnímání jako "lid" jehož vůle nesmí být nijak zpochybňována a smí být jen pasivně přijata. Ale jistěže smí být zpochybňována, jen je pak hloupé stěžovat si na volební výsledky. [...] Tato vůle lidu se skládá i z lidské slabosti, nenávisti a touhy po postavení. Vize Johnsonovy konzervativní strany ve skutečnosti není o Brexitu, ale o obnovení statusu prostřednictvím doprovodného kulturního, sociálního a ekonomického významu Brexitu. Takže paní Clintonové do košíku přihodíme slabost, nenávist a touhu po postavení. To moc pomůže. Tři čárky.  [...] Důvod proč lidé viděli vzestup bezdomovectví, zdravotnictví na kolenou a smrt tisíců kvůli úsporným opatřením a přesto stále hlasovali pro konzervativce je, že si neuměli představit alternativu.[...] Takže ono to není tím, že Labour nenačrtla přitažlivou vizi, ale tím, že prostý lid má malou představivost. I na tu paní Clinton zapomněla!

Napočítala jsem celkem šest zřetelných urážek části elektorátu. Ale my do té pasti neupadneme! Oni v té pasti vězí až po uši, protože se tím zjevně prostě nedovedou přestat zabývat. Mezi důvody prohry Labour komentátoři všech stran celkem shodně řadí nejasný postoj k Brexitu a problematické kroky Jeremyho Corbyna. Přidala bych problém zamaskovat špatný vztah k části tradičně vlastního voličstva. Teď bývalého. No, není divu, že prohráli.