Co bylo ve škole? Dobrý ...

Kdybych já byla dítě, nebyla bych jako Greta a nesoustředila bych se na klima. Udělala bych jinou kampaň. Kampaň za to, že nebudeme rodičům odpovídat na to, jak jsme se měli ve škole: „Dobrý..."

Ale kampaň za to, že rodičům každý den budeme odpovídat pořádně, kompletně a poctivě a to tak dlouho, dokud se budou ptát. Rodiče si to zaslouží. Odpověď „dobrý..“ bych v podání svého syna rozvedla takto:

Maminko, musel jsem dnes 225 minut (3 a 3/4 hodiny čistého času, pět vyučovacích hodin, upravte dle rozvrhu) sedět na židli a dívat se dopředu nebo do papíru před sebou. Nesměl jsem mluvit na další děti, které seděly vedle mě a taky se dívaly dopředu. Vepředu paní učitelka něco vykládala. Snažil jsem se poslouchat, ale je to trochu těžké, občas jsem se přistihl, že myslím na to, co budu dělat odpoledně.  Je nás dvacet pět, takže když mě jednou za hodinu vyvolají, abych něco řekl, tak na to mám asi jednu minutu. Pokud se má dostat na každého, tak paní učitelce zbude jen 20 minut na to, aby mluvila ona. To je málo, takže celkem jsem dnes ve vyučování mohl mluvit a cvičit se ve vyjadřování svých myšlenek celé dvě minuty, představ si to! Taky v práci umíš 222 minut mlčet? Já jsem v tom docela dobrý, jsem hodný, fakt.

Mimo to jsem vyplnil stránku a půl cvičebnice z matematiky a půl strany cvičení z češtiny. Už si moc nevzpomínám o čem to bylo, ale neboj se, mám to dobře. Trochu jsem se u toho nudil, celý den se trochu nudím, víš maminko, varianta, zapotil jsem se u toho strachy a nestihl to, ale na to teď opravdu nechci myslet, nezlob se na mě, varianta, maminko mám to vyplněné, nic to není, ale teď bych se radši proběhl alespoň třikrát kolem auta, protože to stálé sezení mi nedělá dobře, taky musíš celý den někde sedět?

O přestávkách jsem… aha, tebe moc nezajímá, co jsem dělal o přestávkách. Nevadí, stejně mají jenom pět minut. Víš maminko, musím se doma jít rychle vykakat, protože prvňáci po sobě nesplachují a ve všech záchodech ve škole jsou pořád hovínka. Nemohl by přijít kamarád, abych si s ním mohl konečně pohrát? Aha nemohl, protože budeme dělat úkoly, já vím. A potom? Už bude moc hodin… aha, škoda. Mohl bych ti nejdřív vyprávět, co jsem dělal o velké přestávce? Představ si, že velké přestávky jsou super, protože 20 minut můžeš dělat skoro co chceš. To je super, viď?

Tak to byl můj den. Zítra to bude myslím si, dost stejné, ale rád ti to povím znovu. A pak znovu. Je mi deset a těším se na pátek zrovna tak jako ty!  Hele a víš co je super? Odpolední výtvarka je dvouhodinová, takže jsme zrušili přestávku a tak jsme pak mohli odejít pryč ze školy o pět minut dřív. Představ si to, byl jsem pryč ze školy o pět minut dřív a to bylo dneska nejlepší! 

Tvůj syn.