Proč stále bojuje východ proti západu a sever proti jihu?

Starý zákon začíná slovy "Na počátku bůh stvořil nebe a zemi". Tak dávno vznikla dualita, která se dodnes propisuje do všech polárních konfliktů.

Mohlo by se zdát, že geopolitickou situaci vytvářejí politici a vůdci toho či onoho státu, avšak s odstupem můžeme pozorovat, že určité vzorce se opakují celosvětově stále dokola s železnou pravidelností.

Jedním z takových vzorců je dnes tak zesílený věčný boj východu se západem. Co je tak odlišného mezi západním a východním člověkem, že mezi nimi nelze nalézt klid a mír?

A nadto jak vůbec můžeme hovořit o západní a východní části světa na kulaté planetě, která se vůči slunci otáčí stále dokola a tak na každém jejím místě vždy západ i východ pevně určený přírodními cykly. Kdyby Kolumbus vyplul z Kamčatky a připlul do Ameriky z druhé strany, označovali bychom ji dnes východem? To ale teď nechme stranou. Fascinující stále zůstává ona entropicky dokonalá vlastnost každého celku se polarizovat. Se sociologie je znám fenomén, že jakmile rozdělíte skupinu lidí na dvě menší, v každé se začne přirozeně formovat opět skupinová hierarchie, hledá se vedoucí skupiny a jednotlivý členové si začnou restrukturalizované své kompetence a pravomoci, tak aby skupina měla co největší kompetitivní potenciál vůči ostatním skupinám. Jako filozofickou otázku zatím ponechme to nejzajímavější, tedy jaká síla, moudrost, energie to způsobuje.  Podobně, avšak mnohem komplexněji se vůči sobě zformoval svět tzv. východu a západu. Není ani tak podstatné jak tyto entity nazveme, podstatné je, že se u nich vyvinuly nekompatibilní světonázory, vlastnosti, nebo lépe řečeno vlastnosti které mohou být velmi kompatibilní, ale naše vědomí nám to neumožňuje odhalit. Nežli válčit by bylo přeci mnohem užitečnější využívat u opačné polarity toho, čemu se nedostává polaritě naší a opačně. To by ovšem od polarit vyžadovalo určité osvícení, tedy schopnost odstoupit a vidět situaci v širších souvislostech. Tuto schopnost spatřuji pro dnešní civilizaci jakou klíčovou. Pokud se nám podaří tuto schopnost nějak získat bude to pro svět znamenat vysvobození z věčného boje, pokud se nám ji získat nepodaří, může to dost možná vést k tzv. konci světa.

Příklad jak zvládat názorovou rozdílnost mohou nacionální polarity např. v "obyčejném" manželství. Často nelehkém vztahu mezi dvěma bytostmi opačných polarit. Jeden z Marsu, druhý z Venuše, jeden materiální, druhý duchovní, jeden silnější, druhý slabší, jeden emoční, druhý smyslový, jeden intuitivní, druhý citový. Naučit se toleranci k opačné polaritě se těžce učíme v partnerských vztazích, kde jsme na to dva. Zkusme si tedy představit jak složité to musí být pro geopolitické celky ve kterých žijí miliardy jednotlivců. Až dokážeme žít ukázkové vztahy jeden na jednoho, budeme mít splněnou nezbytnou, nikoliv však jedinou podmínku dalšího harmonického soužití národů. Splňme si tedy nejprve všichni domácí úkoly, jinak nemá smysl ani uvažovat o světovém míru. Za našimi okny se bude vždy odehrávat jen zesílená karikatura toho co se odehrává v našich nejbližších vztazích a v našich nejbližších vztazích se neodehrává nic víc než zesílená karikatura toho co se děje v našem osobním nitru, v naší duši, v našem srdci.

Skončím, kde jsem začal, opět první větou ze starého zákona "Na počátku bůh stvořil nebe a zemi". Mohl bych si jí opakovat stále dokola, kolik mi přijde, že je v ní ukryto moudrosti. Odkazuje nás do doby velkého třesku, kdy se z duchovna vyloupla polarizovaná hmota a s její narůstající složitostí vznikly také všechny fenomény sporů a nedorozumění se kterými se dosud potýkáme. Buďme bdělí a umějme v našem každodenním životě identifikovat tyto archetypální děje a nedovolme jim vyvolávat napětí ve vztazích. Polarita byla stvořena z lásky a pro lásku, abychom se z ní radovali a užívali si jí jako parádní fenomén, nikoliv abychom se pro ní nesnášeli. Radujme se z odlišnosti názorů, obsahů i forem. Radujme se z toho jak rafinovaně je svět vystavěn. Možná to jednou pomůže i k porozumění východu a západu, severu a jihu. Smysl života se snad skrývá v porozumění.